Milostná

První host soumrak

jde na večeři.

Když hustý déšť nápadů

vody mysli mé čeří.

Já vážu slova

do veršů snopů.

Pořád a znova

nosím je k Tobě

na velkou kopu.

Ta od srdce vzplane,

shoří v rozednění.

Copak se stane?

Ten plamen Tvou krásu

ve větší změní.

A Ty mi odpustíš

snad pro tento den

to, co dávno víš.

Jsem jen tím, čím jsem.

Či to vše v půli

dne marně shoří.

Je to na Tvé vůli,

Ty jsi ta síla,

co staví i boří.