Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 14.11.
Sáva
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
MAJA z kolekce Maja
Autor: Saimon (Občasný) - publikováno 17.2.2004 (19:59:46)
další>

"Někdy dokážeš být ten největší pitomec, co jich na světě je," řekla mi žena toho večera, kdy jsem synovi sebral Ježíška. Od kolíbky jsem vychovával svého syna, Marka, v přesvědčení, že Bůh neexistuje, a to v žádné podobě a pod žádným jménem, a že víra je útočiště lidí slabé mysli, kteří nemají odvahu čelit svým problémům sami za sebe. Nikdy bych nesvolil aby byl Marek pokřtěn. Byl jsem ateista a ze srdce jsem nenáviděl katolickou církev a ty jejich bludy a povídačky o andělích či Bohu samotném.

"Mám tě ráda, ale někdy bych tě nejradši nakopala do zadku."

Zlobil jsem se. Teď o mnoho let později bych dal cokoli za to, abych slyšel, jak mi říká, že by mě nejradši nakopala do zadku - a ještě bych se mile usmál a předklonil bych se.

Byl jsem přesvědčen, že víra je ohavná degenerativivní choroba mysli.

* * * * * * * *

Řidič avie, který Evu zabil, se snažil vydělat peníze, aby si mohl koupit byt a aby si ho mohl dovolit koupit, jezdil přes čas, aby zůstal vzhůru bral amfetaminy. Řídil Tatru, největší typ, co se vyrábí. Eva jela ve svém modrém BMW . Srazili se čelně, neměla šanci, i když se zřejmě pokoušela uhnout.

Maja z toho byl celý zničený. Bylo mu teprv sedm let. Nechal jsem práci být a celý červenec jsem s ním zůstal doma. Potřeboval hodně objímat a utěšovat, potřeboval jemně vést k tomu, aby se s tragédii smířil. Jenže já sám jsem se cítil mizerně, protože Eva nebyla jen moje žena a milenka. Byla můj nejurputnější kritik, jediný, kdo mě dokázal dostat, můj nejlepší přítel, můj jediný důvěrník. Po nocích jsem ležel v naši společné ložnici, pokládal jsem tvář na polštář, na kterém spala, vdechoval jsem její sotva znatelnou vůni a plakal jsem, celé týdny jsem se nedokázal přimět dát povlek na polštář vyprat. Ale před Majou se mi většinou dařilo se ovládat a poskytovat mu tak příklad síly, který strašlivě potřeboval.

Měsíc nato jsem vstal pozdě. Vydal jsem se hledat Marka a našel jsem ho pod jednou ze třešní na dvorku. Seděl na zemi, kolena si přitáhl k bradě a ruce sepnul kolem lýtek, díval se přes celé široké údolí, na jehož svahu je náš dům, ale vypadalo to, že se dívá na něco mnohem vzdálenějšího.

Posadil jsem se vedle něj. "Jak se cítíš?"

"Jde to," řekl.

Nějakou chvíli jsme ani jeden nic neříkali. Nad hlavami nám tiše šustilo listí. Nádherná jarní bělorůžová záplava květů už samozřejmě dávno zmizela a větve byly obtěžkané ještě ne docela zralými plody. Bylo horko, ale strom vrhal obří, chladivý stín.

"Tati?" ozval se konečně.

"Hmmmmm?"

"Kdyby ti to nevadilo...."

"Copak?"

"Já vím, co mi řekneš......"

"O čempak?"

"Že nejsou žádní andělé a žádné nebe a vůbec nic takového."

"To není žádný můj výmysl, Majo. To je pravda."

"Nojo...ale stejně, kdyby ti to nevadilo, tak já nakreslím maminku v nebi, s křídlama a tak."

Ještě měsíc po její smrti byl hodně citově rozkolísaný a k tomu, aby získal úplnou rovnováhu, mohl potřebovat další měsíce, ne-li roky, a tak jsem na to mimořádně nezareagoval jednou ze svých obvyklých hlášek o nesmyslnosti víry. Chvíli jsem mlčel a pak jsem řekl:

"Víš co, já si to chvilku promyslím, ano?"

Seděli jsme vedle sebe, dívali jsme se přes údolí, ale já jsem věděl, že krajinu nevidí ani jeden z nás. Já i on jsme měli před očima Evu, Evu, jaká byla před měsícem, krásná, zdravá a usměvavá.

"Nemůže prostě takhle zmizet, " řekl po nějaké době.

"Na to, aby úplně zmizela, byla moc hodná. Musí být...někde."

"Ale právě tak to je, Majo. Ona je někde. Tvoje matka je v tobě, ve mě, ve vzpomínkách jejich přátel.

"Kdepak to nestačí."-"Ona musí sama někde pokračovat...takže jestli to to nevadí, budu si představovat, že je v nebi."

"Ne to není správné, Marku." Položil jsem mu ruku kolem ramen. "Synku, zdravější vždycky je postavit se nepřijemným faktům..."

Zavrtěl hlavou. "Je jí dobře, tati. Nezmizela. Je teď někde jinde. Vím, že to tak je. A je šťastná."

"Majo..."

Vstal zamžoural nahoru na strom. "Budeme brzy jíst třešně?"

"Marku, neměň laskavě téma. Mluvili jsme..."

"A nemohli bysme si zajet do města a zajít si do restaurace a dát si čínu s hranolky?"

"Marku..."

"Tak jedeme? Jedeme?"

"No dobře. Ale..."

"Běžím se nachystat!" křikl a utekl do domu.

* * * * * * * *

Téměř dva roky po tom, co zemřela Eva, jednoho větrného dne koncem října, jsme si vyšli do parku k řece pouštět draka. Maja utíkal s tyčkou a popuštěl lanko - a najednou upadl. A ne jednou. Ani dvakrát. Padal pořád znovu. Když jsem se zeptal, co se děje řekl, že má na pravé noze nějak ztuhlé svaly.

A týden na to už ležel v nemocnici a dělali mu testy. Za další dva dny jsme měli diagnózu: rakovina kostní dřeně. Na chirurgický zákrok byla už příliš rozšířená. Lékaři navrhli začít okamžitě s ozařováním a s chemoterapií.

Vždycky mu budu vděčný, že mě nenutil polemizovat s ním o Bohu. Obávám se, že i v posledních dnech bych se ho snažil přesvědčovat, aby přimkl k racionalismu, a udělal bych ze sebe ještě většího pitomce než obvykle. Zaplatil jsem si za pokoj se dvěma postelemi, on ležel na jedné, já na té druhé.

Rakovinové buňky se přestěhovaly i do jater, našli v nich nádor. Jeho stav se lepšil a zase horšil. Jenže zatímco každé zlepšení bylo méně nadějné než to předchozí, každé zhoršení bylo prudší.

V Majově přítomnosti jsem dokázal hrát, že jsem silný a veselý. Nedovolil jsem, aby mě viděl plakat, plakal jsem v noci, potichu, skrčený jako zárodek, bezmocný jako dítě, zatímco on ležel na druhém konci pokoje, nacpaný prášky a neklidně spal.

Ale ani v nejhlubším zoufalství jsem nesešel z cesty rozumu, neobrátil jsem se k Bohu s prosbou o pomoc, ani jsem jej neodsuzoval, že mučí nevinné děti. Zatvrdil jsem se. Stanul jsem tváří v tvář nicotě a přijal jsem ji.

Maja po překvapivě dlouhém , odvážném a bolestném zápasu s rakovinou, která jej stravovala za živa, jedné srpnové noci zemřel. Dva dny předtím jej rychle odvezli na jednotku intenzivní péče a mě u něj nechali sedět jen patnáct minut každou druhou hodinu. Poslední noc mi ale dovolili, abych vešel z čekárny JIPu a zůstal u lůžka několik hodin, protože věděli, že to už nebude trvat dlouho.

V levé paži měl kapačku. Do nosu mu zavedli dýchací přístroj. Připojili ho na elektrokardiograf, který na monitoru vedle postele zelenou čárou vykresloval činnost jeho srdce a každý tep doprovázel tichým pípnutím. Čáry a zvuky bývaly třeba až tři nebo čtyři minuty zcela nepravidelné.

Držel jsem ho za ruku. Odhrnul jsem mu zpocené vlasy z čela. Když se třásl chladem, přitáhl jsem mu přikrývku až ke krku, když třas vystřídala horečka, zase jsem ji shrnul.

Maja ztrácel vědomí a zase se probíral. Venku pršelo. Kapky dopadaly na okna JIPu a stékaly po tabulkách dolů. bouřka se přidala k šedivé atmosféře, která se zmocnila celého mého světa.

Jednou, bylo to kolem půlnoci, se Maja probral a myslel zcela jasně. Věděl přesně, kde je, kdo jsem já a co se děje. Obrátil ke mně hlavu a usmál se. Pokusil se zvednout paži, ale byl příliš slabý, než aby třeba jen přizdvihl hlavu.

Vstal jsem, stoupl jsem si k němu, vzal jsem ho za ruku.

"To bude dobrý, " řekl slabým, třáslavým hláskem, který zněl zvláštním, dojemně důvěrným způsobem.

"Chceš si pocucat kousek ledu?"

"Ne. Chtěl bych..."

"Copak? Jen si řekni, Majo."

"Já mám strach, tati."

Stáhlo se mi hrdlo, začal jsem se bát, že konečně ztratím onen zdánlivý klid, který jsem po celé dlouhé týdny jeho nemoci s takovou námahou udržoval. Polkl jsem.

"Neboj se, Majo. Jsem s tebou. Neboj se..."

"Ne,"přerušil mě. "Já se nebojím... o sebe. Mám starch... o tebe."

Napadlo mě, že začíná blouznit, a nevěděl jsem, co mám říct.

Jenže on neblouznil - z toho, co řekl pak, to bylo bolestně jasné. "Chtěl bych, abysme byli zase všichni pohromadě... jako jsme byli, než umřela maminka... abysme jednou byli zase spolu. Ale mám strach, že ty... nás... nenajdeš."

Strašně mě bolí vyprávět, co se stalo dál. Byl jsem opravdu tak posedlý touhou zachovat si svou nevíru, že jsem se nedokázal přimět, abych synovi řekl neškodnou lež, která by mu poslední chvilky ulehčila. Kdybych mu jen slíbil, že budu věřit, kdybych mu řekl, že ho v tom příštím světě budu hledat, určitě by odešel šťastněji. Eva měla pravdu, když říkala, že to je posedlost. Prostě jsem ještě víc stiskl Majovi ruku, mrkal jsem, abych zahnal slzy, a usmíval jsem se na něj.

"Když nevěříš, že nás najdeš...," ozval se, "tak nás třeba nebudeš moct najít."

"To bude dobré, Majo," řekl jsem konejšivě. Políbil jsem ho na čelo, na tvář, na chviličku jsem k němu přitiskl obličej a snažil jsem se mu těmi projevy nejvřelejších citů vynahradit slib víry, který jsem nebyl s to dát.

"Tati... kdybys nás... mohl hledat..."

"Budeš v pořádku, Majo."

".... kdybys nás, prosím tě, mohl hledat..."

"Mám tě rád, Majo. Mám tě strašně moc rád."

"... kdybys nás hledal... tak bys nás našel..."

"Mám tě rád, mám tě rád, Majo.

"... nebudeš hledat... nenajdeš..."

"Majo, Majo..."

Šedé světlo v pokoji padalo na šedé přikrývky a na šedou tvář mého syna.

Po šedých oknech se valil šedý déšť.

Zemřel - a já jsem ho držel za ruku.

Monitor elektrokardiografu mě oslepoval zelenou barvou podobnou slupce zeleného jablka. Když si lékaři všimli, že z přístrojů napojených na jejich pacienta nepřicházejí žádné údaje, ozvalo se dupání nohou po podlaze, ale než přiběhli, už mě modré vlny slz zaplavily a proud odnesl někam hluboko, hluboko.

Konec první části.

Saimon



Poznámky k tomuto příspěvku
Saimon (Občasný) - 17.2.2004 > Před tím než budete hodnotit, prosím zamyslete, co jsem se povídkou snažil říct...díky
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 17.2.2004 > saimon sez.......zatvrzelost a tvrdost lidského srdce nemá hranic.......bohužel.....říkám já...dokážeš vykouzlit atmosféru.....jediná vážnější připomínka, zvětši písmo....tyhle blechy odradí spoustu lidí od četby
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Luciana (Občasný) - 17.2.2004 > Jo,jo souhlasím s quentinbubakoffem. Písmo zvětšit.
Doporučil 
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 17.2.2004 > Luciana> stačí s kventýnem.......to quentinbubakoffem zní děsně.....:o))
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 17.2.2004 > Luciana> Písmo lepčí? Jinak Thx
<reagovat 
 Luciana (Občasný) - 17.2.2004 > quentinbubakoff> Dobře, máš pravdu zní to trošilinku kostrbatě. Jsem tady vždycky jen na skok, ale na výtvory tohohle pisálka se čučím vždycky moc ráda. Někde jsem četla, že je pod tvými křídly. Drž si ho ať nezvlčí a buď mu dobrým učitelem.
Zatím Pa
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 17.2.2004 > Luciana> jen mu tam vrať to déčko, si ho sai zaslouží a tím jak reaguješ zmizelo, drobná chybka systému.....má křídla???chichi....holka, já sám potřebuju něčí ochranná křídla......:o))
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 17.2.2004 > quentinbubakoff> Jasně, že je nemáš...sem ti je přistřihl...jinak já tě pod křídla klidně beru!!...
<reagovat 
Luciana (Občasný) - 17.2.2004 > Vracím! Jo,jo pod křidélka by chtěl každej.
:o) I takovej mazák jakým bezesporu jsi i ty!
<reagovat 
akinina (Občasný) - 17.2.2004 >
Doporučil 
<reagovat 
Lian (Občasný) - 18.2.2004 > Dneska podruhý bych chtěla dát desítku Chci pokračování!!!...chlape, z Tebe jednou něco bude.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Čtenář - 18.2.2004 > Skvěle napsané, téma, atmosféra. Není co dodat
Jen malinká drobnůstka-Řidič avie....Řídil Tatru, ten největší typ. Bylo by lépe to opravit. Není to totéž.
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 18.2.2004 > Zaujalo mě to. Zdařilé!
Body: 5
<reagovat 
Petrax (Občasný) - 18.2.2004 > Asi budu trochu mimo, ale kolik je autorovi? Mně se téma nezdá nijak profláknuté ani lidská zatvrzelost podle mě není přehnaná, ale to jak sedmiletý Maja mluví se mi nějak nezdá... Mám pocit, že je to spíš vyjadřování dítěte, který má, tak 9 až 10 let...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
BlueSky (Občasný) - 19.2.2004 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Underworld (Občasný) - 19.2.2004 > Mnoo, co já bych na to jen řekla? Snad jen těším se na pokračování!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
ursi (Občasný) - 18.2.2004 > čert vem písmo, saimon píše úžasně a ještě o něm uslyšíme.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 19.2.2004 > ursi> Díky!!
<reagovat 
akinina (Občasný) - 17.2.2004 >

 tak ten otec mě hrozně štve..... a jak je to dál??

Sai, to je moc moc moc hezké a je mi z toho až smutno, prosím piš!!!


Body: 5
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 19.2.2004 > akinina> 

Vydrž měsíc!

A díky za déčko


<reagovat 
Newton (Občasný) - 17.2.2004 > Dobře napsaný
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 19.2.2004 > Newton> Díky kámo, dost jsem to piloval a pořád opravoval a předělával a final podobu máš tady.
<reagovat 
Underworld (Občasný) - 19.2.2004 >
<reagovat 
aJSha (Občasný) - 18.2.2004 > Slzy na krajíčku ... a som netrpezlivá ... kady bude pokračovanie.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 19.2.2004 > aJSha> 

Brzy, ale na doporučení mého guru bohužel až za měsíc..

PS: Ale druhá část už je napsána!


<reagovat 
 aJSha (Občasný) - 19.2.2004 > Saimon> Teším sa :o)
<reagovat 
noa (Občasný) - 19.2.2004 > tak ten tvuj vec, co se tu porad pretrasa... to se mi nezda mozne... tohle vypada na mnohem starsi osobu...

a libilo se mi to MOC... jeste mnohem vic nez ta minula fantasy. je to tklive, ale presvedcive, asi diky tomu sympaticky jednoduchemu vypravecimu stylu, jak psal PT. A dojalo me to... fakt.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 19.2.2004 > noa> 

Seš jeden z mála lidí u kterejch si pětek a déček nesmírně vážím a to, že nevěříš, že je mi 16 mi i hrozně lichotí!

PS: Povím ti tajemství...povídku (celou i s druhou částí) jsem dělal 10 dní...celkem dlouhá doba na to, aby nebyla opravdu kvalitní, ne? Jinak opravdu díííík


<reagovat 
 Petrax (Občasný) - 19.2.2004 > Saimon> Tak 16 je Ti! Tak to jsi holt dobrej:)
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 19.2.2004 > Petrax> 

Díky, díky..mno možná by to bylo objektivnější, kdyby sis přečetl i jinčí povídky ode mě...ale to je jen doporučení:))

PS: Takovou temnotu? Hodnocení 3.6...ale pak tady jsou dílka jako Koťátka na který nedám dopustit...ale víš, jak se to říká? Ze zašlý slávy se nedá žít věčně, a tak tvořím, tvořím a zase tvořím...:)))A kam vůbec patříš ty? Mezi povídkáře, fotografy a nebo básníky?


<reagovat 
 Petrax (Občasný) - 19.2.2004 > Saimon> Já taky díky. Něco si od tebe-nadaného autora určitě přečtu, ale jsem tady nováčkem, takže se zatím moc neorientuji.. Jsem spíš úvahářka a fejetonistka (až seberu odvahu, tak něco publikuju:). Pokusy o povídku taky byly, ale nic na uveřejnění. A nyní se pokouším fušovat do fotek-no uvidíme. Chceš znát tajemství? Je mi 17:)
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 20.2.2004 > částečný souhlas s kritiky..
Body: 4
<reagovat 
Simonka (Občasný) - 20.2.2004 > líbí se mi to mocinky. Je to smutný až se mi chtělo plakat. Já veřím v život po životě určitě se setkají :o))
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 20.2.2004 > Simonka> 

Jéé Simča!! tebe jsem u neviděl ani nepamatujůůů!!

Plakat? To snad, né? To bych nerad...ináč díkesík


<reagovat 
Luciana (Občasný) - 21.2.2004 >
<reagovat 
hajka (Občasný) - 21.2.2004 >

Sem chvilku nebyla a vono lup ho :o))


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 21.2.2004 > hajka> 

No, to já dicinky kvůli tobě..

Néé jsem opět rád, že se ti to líbí..

PS: Pokračování jsem si rozmyslel, nebude za měsíc, ale už tuto středu, takže pokud bys ráda věděla jak to skončí?

Má to jen dvě část...

PaPa


<reagovat 
jakpro (Občasný) - 21.2.2004 > opět jeden dobrý kousek zde na totemu:) Líbí se mi jak se to drží tématu, příběh se vyvíjí rovnoměrným tempem, máš to prostě pod kontrolou.) Všechny krizový místa byly celkem zdárně překlenuty, takže celkově za5
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 21.2.2004 > jakpro> 

Oho, tak to mě těší, ale vím, že ty jsi spíše na sci-fi kousky, nemám-li pravdu, tak mě oprav...pracuju zrovna na pre kolekci, úryveček tady hodím asi už dneska (doufám, že mě quent nekillne)...

PS: Evoluce, by se ti mohla líbit víc

Ináč díky mooóc..


<reagovat 
 jakpro (Občasný) - 21.2.2004 > Saimon> Ou nou, mě zajímají všechny příběhy dramatické, dřív jsem byl dokonce nepřítelem sci-fi, teprve za posledních asi 5 let jsem si tenhle žánr oblíbil:o) Těšim se teda na další kousky:) (proč by tě qent killoval?:)
<reagovat 
Luciana (Občasný) - 17.2.2004 > Saimon ukazuje, že umí. A toto, je opravdu moc dobré. Hlavně popis Majovi smrti je perfektní. Až mi bylo špatně u srdce, když jsem četla, že otec si stojí na svém ateismu než na čemkoli jiném na světě. Já bych s tím nedokázala žít, že jsem svému dítěti něco podobného odepřela.
Nevím, jak ostatní, ale já volám po pokračování. Snad se s otce nevyklube až, tak úplnej egoistickej parchant! No nic 5 bodíku a doporůčko u Saie skoro klasicky:o)
Body: 5
<reagovat 
 Luk Malér (Občasný) - 22.2.2004 > Luciana> Nevim esi je dobře toho otce soudit, prostě to vidí jinak - nazdar. Ten vobraz - nenajdeš nás, protože to nevidíš - necítíš - je hodně super - odsuzuje se totiž sám. N a druhpou stranu to chápu, takový to jasný křesťanský nebe mě taky sere. Každý máme boha jinde, spíš v sobě - ale nebíčko jako řešení...
<reagovat 
 Underworld (Občasný) - 23.2.2004 > Luk Malér> No, víš, naprosto s tebou souhlasím. Každej máme Boha jinde, já ho například taky cítím v sobě, než někde v neznámím světě alias nebi. A myslím si, taky, že tatík prostě ateismem žil, a prostě slib se kterým z duše nesouhlasil dát nemohl, možná kdyby žádost synek jinak podal, ale on ji podal způsobem, který byl pro taťuldu zcela nepřujatelným, alespoň, tak jsem to pochopila já. No, i když někdo by mohl namítnout, že klučina pár minut před smrtí bude asi těžko taktizovat..
<reagovat 
Blamáž (Občasný) - 23.2.2004 > degenerativivní - degenerativní
Dojalo mě to, těším se na pokračování. Jen doufám, že odhadneš míru sentimentu pro závěr :-)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 23.2.2004 > Blamáž> Hlavně, že se líbilo! A míru sentimentu na závěr? Já bych řekl, že je tak akorát, fšak uvidíš...už tuto středu...na totemu
<reagovat 
Jimmmy. (Občasný) - 23.2.2004 >

Tak jo no... zasloužíš si to... piš!


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 23.2.2004 > Jimmmy.> Díky těší mě dobré ohlasy...to víš mám se toho ještě hodně, co učit, abych psal tak jako noa, quent, lian či bluesky..ale díky podpora a chvála dicinky povzbudí a nabudí
<reagovat 
Ciri (Občasný) - 24.2.2004 > Souhlas s PT a Malérem. Má to místy atmosféru, ale vysloveně mi vadila ta "hra na city", řekněme až patos. Zatvrzelý otec, syn umírající na rakovinu.. mimoděk jsem si to představila jako film a udělala se mi taková lehká husí kůže:)
Ale nic ve zlém- má to samozřejmě i dobré pasáže (dialog otec-syn, kdy se syn vytáčí z diskuse a popisy prostředí).
Body: 3
<reagovat 
 Saimon (Občasný) - 24.2.2004 > Ciri> 

3 b? Nejsem cíťa, ale tady mi to zavání závistí...

Povídce jsem totiž věnoval docela dost času a tak se mi to zdá jako podhodnocení mé práce, není to asi nejlepší, ale je to lepší než obyčejnej průměr. Ok tvůj názor ti vyvracet nebudu. Ale odvolávat se na to, že jsem hrál na city? A jak jsem měl popsat smrt syna? prostě strohou větou "Tak mi ze čtvrtka na pátek umřel synek na raka a já mu ani nedokázal říct, jak moc ho mám rád?"----klišé

No, nic dík za názor..


<reagovat 
Petr Vaněk (Občasný) - 24.2.2004 > konec sic trochu v kýči, ale jinak o dvě třídy lepší totemáckého standardu. rozehraná partie, jsem zvědav na další... doporučil bych, kdyby autor pořádně zúročil to, co umí. a že umí!
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter