Plamen z ozvěny sprašových bouří

pod bronzovým kotlem černohlavým

syčí tisíci zkroucenými nápěvy

jako sochy rukama v klášterech

mlčících na dohled přítomnosti

Zídky běžící v lomených řadách

jsouce snad šíleným znamením

v němž chřípí tápe v mrákotách

smažených placek a římského kmínu

a veřejných záchodků

kde snoubí se nirvána s očistcem

Za třeštících nocí tu teplá

kyselé pivo v kelímcích

a když proplétá se jerlíny

stesk bambusové flétny

uslyšíš obrys zapomenutého