Bez viditelné újmy na zdraví jsem prošla období USE and GO. Kromě dávky cynismu a realističtějšího pohledu na vztahy jsem si odnesla i jedno základní pravidlo, které mi rodiče zapomněli sdělit. Nejdřív si užij ty, chlap to zvládne vždycky. Věděla jsem, že USERY budu dál zvát do bytu a ložnice, ale nastal čas hledání dlouhodobějších perspektiv v podobě chlapů REPEAT.
A začala jsem od základu, břeh řeky jsem vyměnila za břeh přehrady a uvědomila si, že pokud má být použitelný na delší dobu, je nutné, aby vykazoval alespoň průměrnou dávku inteligence. Sice uznávám, že mám slabost pro fotbalově óčkové nohy, ale, případné výjimky prominou, IQ jim velice často z hlavy vymlátily hlavičky. Ovšem vysoká škola a hlavně vysokoškolské koleje jsou výborným lovištěm, zvláště pokud tu školu studuje mladší sestra a vy disponujete vlastním bytem.
Potkali jsme se na pařbě u ségry na kolejích, jmenuje se Jakub. Jeho naivní pohled na svět je vzpruhou. Přítelkyně bydlí na vedlejším bloku a jezdí každý víkend k rodičům na Moravu. Jistě je krásná a milá, netuším, neseznámili nás. Jenom Jáju nemá ráda, na kolejích se nic neutají a nyní navíc došlo k malé dezinformaci a záměně osob. Naštěstí má smysl pro humor.
Dneska za mnou přijel poprvé na víkend. V předsíni otvírá batoh. Pozoruju, co tam kutí. Teď už jenom nevěřícně zírám, spíš třeštím oči. Vytahuje plátěnou taštičku, vysype bačkory a přezuje se. Hlavou mi proletěla Jájina poznámka: „ On je takovej slušně vychovanej a nezkaženej.“ Taky se mi vybavilo její ušklíbnutí a pěkně poťouchlej pohled. Má to u mě schovaný, potvora. Dívám se honem jinam, jazyk si málem prokousnu, ale ovládnu se a nezačnu se chechtat.
„Jsi nějaká tichá, něco se děje?“
„Vůbec nic, proč?“ zmůžu se na odpověď a mohutně se rozkašlu.
Praští mě do zad. Myslím si něco o pitomcích, nadávám si do debilů, z hlavy se mi kouří, snažím se vymyslet, jak se ho co nejelegantněji zbavit. Samozřejmě, nic mě nenapadá a tak ho zvu dál, jenom si pořád v duchu dokola opakuju : „Do obličeje se mu dívej, ne na nohy.“ Naštěstí vytahuje vínko, docela kvalitní, vypiju tři skleničky, on zvládne s bídou jednu. Kouká trochu divně, do dneška si myslel, že jsem skoro abstinent. No co, nemá si brát kostkovaný bačkory po dědovi, to je moc i na jinší nátury než jsem já. Po třičtvrtě láhvi vína na papučky úspěšně zapomínám. Tělo by přece jenom chtělo, on má navíc ramena přes celý záda, tak proč mu neodpustit nějaké ty drobné vady na kráse. Bohužel, přestože studuje dvě vysoké školy najednou, musím do toho skočit rovnýma nohama já. „Nepudem si zašukat?“až se leknu, jak rovné nohy jsem použila. Gauč byl pokřtěn a slavostně přijat mezi plnoleté.
Ráno mě bolelo za krkem, z nějakého důvodu jsme se ani na noc nepřesunuli do vedlejšího pokoje. Po snídani se hrne ke dřezu, což přijímám s nadšením, ale pouze do té doby než prohlásí: „ Jé, ty nežehlíš utěrky?“ Možná nevinná poznámka, nikoliv však u mě. V té chvíli byla ohrožena jeho kariéra coby repeaťáka. Zachraňuje se tím, že nabízí pomoc při věšení obrazu, který se do té doby už asi týden o zeď jenom opírá. Když si na odchodu balí papučky, znovu zapochybuju, jestli je to ten nejvhodnější kandidát. Zaklapnu dveře, posadím se na zem a vzpomenu si na dnešní noc. Je to vhodný kandidát.
|