|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
ráno zvonil budík zase nepříjemně brzy, ale už půl hodinu předtím se probudil z neklidného spánku a snažil se vychutnat si poslední chvilky v posteli. nešlo to, musel už zase přemýšlet, proč má dělat to, na co nemá nejmenší chuť, pro koho to vlastně dělá, když jemu to je v podstatě úplně jedno, co bude. taky se mu vrátil neodbytný pocit, že by měl něco změnit, ale zároveň si byl vědom toho, že vůbec neví jak. počítal minuty, kolik mu zbývá času do okamžiku, kdy bude muset vstát. jako vždycky to přetáhnul, takže se pak nervózně rychle myl. i když se mu nechtělo, musel zase dumat, proč ho to tak neuvěřitelně unavuje a otravuje. už jen pohled z okna na šedivý dům naproti a špinavou prázdnou ulici bez špetky něčeho zeleného ho uvedl do stavu ještě větší beznaděje.
*
každé ráno ty samé mechanické pohyby, co nejúspornější, takže třeba vaření čaje nebo snídání vynechával. od včerejška mu žádný čaj nebo limonáda nezbyly, a tak se napil jen vody z vodovodu. oblékl si šaty, co mu hned připomněly jeho šedivost a vyšeptanost, obul se a vyšel na ulici.
*
říkal si, že nebude pospíchat, ale stejně měl malou dušičku, že zase přijde pozdě. v tramvaji se mračil na lidi stejně jako oni na něj. bylo brzy, a tak většina cestujících ještě pospávala, jen pár ochmelků se vracelo z flámu, a ti ho štvali ještě víc než ti, co jeli do své denodenně stejné práce. trochu mu spravil náladu pohled na hezkou holku, co seděla kousek před ním, pak si ale začal připadat jako hladové chudé děcko, co kouká do výlohy cukrárny, kam ho nikdy nikdo nevezme, a tak se radši začal dívat jinam.
*
když vystoupil z tramvaje, musel dobu čekat, než se objeví mezera v hadu aut, aby mohl přejít na chodník. začal v duchu na ta auta nadávat. věděl, že je to k ničemu takhle zbůhdarma sakrovat a vidět všechno černě, ale ať se snažil sebevíc vsugerovat si lepší náladu, bylo to k ničemu.
*
do úřadu přišel o něco později než měl. mechanicky dělal svou práci a pomalu začal počítat minuty a hodiny, které zbývaly do obědu. kolegové spolu chvilkami žertovali, marně vymýšlel, co by taky řekl, všechny svoje poznámky předem spolknul, jak mu přišly zbytečné a víc než fádní. promlčel se tak až do oběda, na který šli všichni společně. povedly se mu tak tři věty, všechny mu zněly ale stejně jako ty, které řekl včera, předevčírem.
*
odpoledne mu čas utíkal ještě pomaleji. zavolala mu jeho známá, co se s ní dřív kamarádil, ale teď už to neuměl. nevěděl zase, co do telefonu říct, a tak i když se mu do toho vůbec nechtělo, se jí zeptal, jestli nemá večer čas.
*
místo toho, aby se těšil z práce domů, začal mít děs z toho, co si bude s bývalou kamarádkou povídat. přemýšlel, jestli by jí neměl zavolat, že si na něco vzpomněl, proč dneska nemůže přijít, ale pak mu přišlo zbytečné vymýšlet nějaké lži. určitě by to poznala, a ztratit jednoho z posledních lidí, který na něj ještě tak trochu má náladu, se mu nechtělo.
*
pracovní doba skončila, a tak šel do nejbližší hospody, protože jet domů a odtud zpátky do centra, kde si dali sraz, mu přišlo ještě marnější, než jen tak hodinu sedět sám u piva. zaposlouchal se do rozhovoru dvou mladíků, co si vedle něho hlasitě vyprávěli svoje historky. vůbec jim nezáviděl jejich elán, ty řeči mu přišly neuvěřitelně prázdné a o ničem. ani je nelitoval, byli mu lhostejní nebo spíš nepříjemní. dostal zase stejnou náladu jako ráno na ulici při pohledu na nesmyslná kvanta aut, která si navzájem překážela.
*
uvažoval chvilku, jestli se nepodívá do novin, co si vzal s sebou, ale neměl sílu je otevřít a číst věci, které mu byly víc než cizí. plytké úvahy ho rozčilovaly, zasvěcenějším komentářům neměl sílu porozumět, a tak noviny zůstaly v tašce.
*
pak se vydal na sraz s kamarádkou. přišel tam o čtvrt hodiny dřív. zase počítal minuty, co se pomalu vlekly. objevila se o chvilku později, než měli domluveno. zpočátku horlivě vyprávěla novinky, co se jí přihodily za poslední dobu, potom ale zvolnila, když si uvědomila, že její společník má pořád stejně znuděný výraz. začalo mu to být hloupé, že se netváří mileji nebo přátelštěji, a tak se začal aspoň hloupě usmívat. bylo mu to nepříjemné, ale ona si aspoň mohla myslet, že ho její vyprávění začalo bavit. sem tam se podíval na hodinky, ale ty zase jakoby stály. když už to nemohl vydržet, řekl, že už pojede domů, protože je unavený. moc ho nepřemlouvala, ať ještě zůstane, a tak se rozloučili. měl pocit, že se spolu hned tak brzy neuvidí, protože kdo by měl výdrž nevnímat jeho špatnou nebo spíš nijakou náladu.
*
když dojel domů, byla už tma. nebyl schopný se ani umýt, takže jen něco zhltnul z ledničky a lehnul si do postele. číst se mu nechtělo, pouštět si televizi taky ne, a tak se pokusil usnout. dlouho mu to nešlo, protože dostal hrůzu z toho, že budík zítra ráno zazvoní opět nepříjemně brzy.
*
16.6.2001
|
|
