Vyprávění druhé

- o informačním obžerství individua zvaného Jarda, o pozvraceném koberci a o metalurgii některých méně vyspělých zemí

Jarda nebyl obyčejný tvor. Jarda byl tvor velice zvláštní. Klátil ho jednou přivedl na oslavu Veroničiných narozenin a představil ho jako svého velmi vzdáleného bratrance. Jarda se vydržel celých pět minut na všechny culit, ale pak zaregistroval, že se v bytě nachází i knihovna, zajásal a vrhl se na její obsah. Majka se Klátila optala, jestli to Jarda dělá běžně a Klátil si jen povzdechl, že to Jarda dělá opravdu pořád a že to je jenom začátek. Pokračování se dostavilo po deseti minutách, když Jarda prohlásil, že knihovna neobsahuje žádnou knihu, kterou by ještě nečetl a odebral se do kuchyně za účelem prostudování kuchařských příruček.
- Tvůj bratranec je velmi zvídavý člověk -, řekl Mrkváč.
Houby zvídavej, nemocnej, to je to. Jemu tloustne mozek, jak denně nevstřebá aspoň dva stohy tiskovin, je z toho nešťastnej.
Na potvrzení Klátilových slov se z kuchyně ozvalo mocné Hurááá.
- Našel návod k mikrovlnce -, poznamenala Majka. A tak zatímco parta oslavovala narozeniny, Jarda zběsile pobíhal po bytě a hledal nové a nové čtivo. Nejprve vyluštil všechny křížovky, potom vyplnil všechny dostupné dotazníky, včetně Veroničiny přihlášky na vysokou školu, popsal celý poznámkový blok a naučil se nazpaměť telefonní čísla napsaná u telefonu. Ostatních si moc nevšímal.
- To mi připomíná toho vědce, jak on si myslel, že je nejlepší na světě a hrozně ho štvalo, že ještě něco neví a tak se pořád učil a učil - pronesl Mrkváč
- A ? -
- Jaký a? Praskla mu hlava, protože už se mu do ní nic dalšího nevešlo -

Ke zvratu večera došlo těsně po půlnoci, když Satan oznámil, že je mu nějak nevolno a odešel se poradit na WC s městskými kanalizacemi, co dál. O deset minut později také Majka sdělila pozůstalým, že i její žaludek vysílá volání o pomoc a odešla se poprat se Satanem o prostor kolem záchodové mísy. Pak dostaly události velmi rychlý spád. Klátil s Mrkváčem se zhroutili současně, Veronika jen o malou chvilku po nich.
Jarda, přilákán nezvyklým tichem, se přikolíbal z kuchyně, přehlédl celou situaci, narovnal si brejle a řekl : Tak dem na to. Důkladně si prohlédl zbytky konzumovaného jídla a nápojů a moudře pokýval hlavou.
- Kdybyste si nejprve přečetli datum trvanlivosti a netláskali se tou paštikou hlava nehlava, nebylo by vám teď tak špatně,- pravil . Například tahle nejspíš osobně znala bratrance Veverky. Pak se začal rozhlížet po bytě, až jeho zrak padl na akvárium. Několika rychlými skoky se k němu přesunul, uzmul rybičkám vzduchovou hadici a kbelík na výměnu vody a než se kdokoli stačil vzpamatovat, nacpal hadici Mrkváčovi do krku a provedl zručně vypumpování žaludku. Když to viděli Klátil s Veronikou, snažili se odplazit z Jardova dosahu, ale nebylo jim to nic platné. Jarda byl ve značné výhodě, protože se mohl normálně pohybovat, a tak je dostihl se škodolibým úsměvem už pod stolem a provedl na nich stejný zákrok jako na Mrkváčovi. Potom za stejným účel vtrhnul i na WC a vypumpoval i Satana a Majku.
Když se všichni trochu probrali k vědomí, leželi naskládaní pod akváriem a Jarda čistil koberec pomocí převařeného mléka a benzínu. Taky bylo uklizeno a v bytě se větralo.
Až se dáte trochu do kupy, řekl Jarda, spolkněte každej jeden acylpyrin a alespoň tři dny jezte jenom piškoty a pijte jenom čaj. Klidně mi můžete věřit, četl jsem to ve skriptech jednoho medika. Potom poděkoval za příjemný večer a s ďábelským výrazem v očích zmizel.
Když se za pár dní potkala Veronika na ulici se Satanem, držela v ruce česko – švahiský(svahilský? :o)) slovník a náruživě si v něm četla.
- Chystáš se na expedici do Malajsie ? - chtěl vědět Satan.
- Nechystám se nikam, ale z těch narozenin jsem si vzala ponaučení. Nikdy nevíš, kdy se ti co bude hodit. -
- Ha, ha, ha, svahilština se přece hodí běžně, třeba v konzumu, kdyby byl za pokladnou nějakej domorodec -
- Moc se nesměj, informační ignorante. Kam vůbec táhneš ten velkej batoh ?-
- Ále, půjčili jsme si s Klátilem nějakou literaturu o těžbě wolframu v jižním San Marinu, tak to jdu vrátit do knihovny. Člověk nikdy neví. -



V lese zavyli vlci. Lesní víly vily věnce a permoník pronásledoval rusalku. Noc se začala roztahovat nad krajem. Lucie se zadívala do ohně a pak pravila :
Obezitu ducha nelze srovnávat s obezitou těla. Obezita ducha je totiž strůjcem nejrůznějších zlepšováků a vynálezů, kdežto když je někdo tlustej, tak pod ním tak nanejvýš praskají v parku lavičky.
To naštěstí není můj případ, zasmál jsem se vítězoslavně. Pode mnou lavička zatím nepraskla a taky ani nepraskne. Trochu jsem přibral, to je pravda, ale ne zas moc. Pokud vím, tak přibrali všichni.
Tak už se nerozčiluj, zašeptala mně do ucha Lucie, hele, vyčarovala jsem ti kytaru, můžeš mně něco zahrát.
Vzal jsem vyčarovanou kytaru do rukou, přejel přes struny a zahrál romantickou píseň o potopeném škuneru. Lucie mě položila hlavu na rameno. Noc se rozezněla celou silou svého hlasu.


Náhodou nehraješ špatně, dokonce bych řekla, že ses o trochu zlepšil, řekla Lucie.
Slíbil jsem sám sobě, že až se zase s nějakou dívkou rozejdu, taky se jí zjevím a dám jí pěkný kapky. Například se jí zeptám, jestli už si všimla, že ztloustla a na tváři má pupínek.
Lucie, řekl jsem nahlas, tebe zachraňuje pouze to, že jsi nehmotná substance.
Jsi moc nervózní, měl bys jíst víc bílkovin, poradila mi.
To není nedostatek bílkovin Lucie, to je něčím jiným.
Já vím, pokývala hlavou, málo obdivu, tak je to. Ta mužská ješitnost, to bude jednou vaše zhouba.
Nevím jak čí, ale moje zhouba budeš ty. Žes mě opustila, to jsem dokázal pochopit, koneckonců jsem si to zavinil sám, ale že se mi teď zjevuješ a snižuješ moji hru na kytaru, to není fér.
Ale mě se přece líbí jak hraješ, líbilo se mi to vždycky, jenom bys měl vědět, že nejen chválou živ je člověk.
Ale potěší to.
A kazí charakter.
Mýlíš se Lucie. Pro muže je dívčí obdiv hnacím motorem, přírodní silou. Vrháme se kvůli vám do šílených dobrodružství a děláme neuvěřitelné věci. Ale vy to někdy nedokážete ani ocenit. Jak si myslíš, že by bylo třeba Kolumbovi, kdyby se vrátil z Ameriky a jeho žena mu řekla fajn, docela dobrý, tak až se umeješ, naštípej trochu dřeva na podpal. Nebo kdyby Puškin vyhrál ten souboj a ona dívka mu na to řekla jen Jo to jseš ty ? Tak se někdy zastav. Hřejivé slovo uznání, to je tajemství cesty k mužskému srdci.
Vidíš, takhle jsi se mnou nikdy nemluvil, zašeptala Lucie.
To je pravda, taky jsi nebyla přeludem, ale živou dívkou, která mě někdy pěkně točila. Přeludům se svěřuje s tajnými myšlenkami daleko lépe.
Točila ?
Jo.
A čím jsem tě točila ?
Například tím vaším gaučem. Moc dobře si pamatuju na ty malý třásničky na přehozu. Pokaždý, když jsem si na gauč sedl, rovnala jsi je div ne podle úhloměru. Přehnaná pečlivost mě vždycky děsila.
Tak strašný to zase nebylo, jenom bylo hezčí, když byly srovnaný. Víš co rozčilovalo zase mě ?
To náhodou vím velice přesně. Rozčilovalo tě, že jsem se na ten gauč vrhal při každé příležitosti a ty třásničky schválně muchlal. A víš, co se ti Lucie klidně přiznám ? Že bych to dělal zase znova, kdyby se naskytla příležitost. Je to můj příspěvek k boji proti patologickému pořádku.
Hezky ses rozpovídal, řekla Lucie, ale řekls to sám. Děsně mě rozčilovalo, jakej jsi nepořádnej. Například …
Tiše Lucie, řekl jsem smířlivě. Náš rozhovor se blíží velice rychle rozhovorům předpřízrakovým. Ráno zmizíš, chci se z tebe radovat, ne se s tebou přít, třeba se mi víckrát nezjevíš.
Ze tmy se ozvalo nesmělé zakašlání. Dobrý večer, víte my jsme se vás chtěli zeptat, jestli byste neměl trochu vody. Dívky byly dvě a v rukou měly plastikové kanystry.
Měl. Dokonce několik troch. Jste z tábora pod kopcem ?
No. Jé, vy hrajete na kytaru ?
Přisvědčil jsem. Lucie si stoupla za mě a dala mi ruce na ramena. Tak vidíš, řekla, přece jen se obdivu dočkáš. Obdivu nekritického. Zahraješ jim dvě romantický písničky a budou tě milovat obě.
A nezahrál byste nám něco ? Teda než se napustí ta voda.
Sáhl jsem po sladkém dřevu a zapěl. Lucie měla pravdu, v očích obou dívek se promítala touha. Vidíš Lucie, je to k smíchu, i teď bych je za tebe vyměnil Za tvoji živou verzi.