Rozhovor ad absurdum


"Děláš si srandu, že jo?"
"S takovými věcmi se nežertuje."
"Dobře. Co chceš dělat?"
"Já nevím."
"Něco přeci musíš udělat, ne?"
"Asi. Nevím."
"Ty nevíš? To je teda super. A kdo to pak má vědět, když ne ty?"
"Ty."
"Já?"
"Ano, ty. Zasloužil ses o to stejnou měrou jako já."
Ticho.
"A možná i větší."
Nechápavý pohled.
"Já jsem to přeci nechtěla."
"A já snad ano?"
"Jasně. Jinak by se nic nestalo."
"Myslel jsem, že to chceš. Jinak bych..."
"Nechtěla jsem to. Jen jsem se bála, že mě už nebudeš chtít. Že mě pustíš k vodě."
"To bych nikdy neudělal."
"Říkal´s, že si dáš bacha. Věřila jsem ti. Ale tys mě zradil."
"Promiň. Já jsem...."
"Proč bych ti to měla prominout? Nezasloužíš si to."
"Já vím. - Ptám se znova. Co s tím chceš dělat."
"Já nevím. Ale neměla by otázka znít spíš: Co s tím uděláme? Týká se to přeci nás obou."
"Myslíš?"
"Hm."
"Já nevím."
"Vezmeš si mě?"
"Blázníš? Co by na to řekla moje manželka?"
"S tou se rozveď. Stejně se nemilujete tak jako my dva."
"Je mi líto, ale mám na věc jiný názor."
"Fajn. Takže návrh na řešení od tebe neuslyším asi žádný, co?"
"Pojďme pokračovat v našem vztahu jako dřív, než jsme se spolu..."
"Poslouchal´s mě posledních deset minut? Jsem těhotná. Čekám s tebou dítě."
"No a?"
"No a?! Jak chceš pokračovat jako dřív? Máš manželku. Prostě to nejde."
"Asi ne. Ale Helenka by možná neměla nic proti tomu kdybyses k nám nastěhovala. Mohli bychom žít pospolu..."
"Jako jedna velká rodina. Seš na hlavu? Poraď mi, prosím."
"Zajdi si do nemocnice. Tam to řeší."
"Myslíš potrat?"
"Jo. Tak se tomu říká. Nech si to vzít."
"To? Snad ho nebo ji."
"Když k tomu přilneš, budeš to mít těžší. Se ho zbavit."
"Jsi odpornej. Fakt hnusnej."
"Nespalas ještě z někým? Chci říct vážně je to moje?"
"Zaručeně. Milovala jsem se jedenkrát v životě. S tebou."
"Nevěděl jsem, žes byla ještě panna, když jsme spolu..."
"Ve třinácti nebýt panna? Myslíš trochu?"
"Co? Tobě je třináct?"
"Ne. Teď už čtrnáct. Minulý týden jsem měla narozky."
"No to je gól."
"Nedělej, žes to nevěděl. Věděl´s to moc dobře."
"Hm. Věděl. Dělal jsem si srandu. Pořád si myslím, že ta interupce je jediné správné řešení."
"Pro tebe. Ne pro mě."
"Nekomplikuj to. Jdi tam. Všechno zaplatím."
"Potrat možná, ale následky těžko."
"Komplikuješ to. Zbytečně."
"Já že něco komplikuju? Paráda. Kdo to zavinil? Ty. Tak se starej."
"Zaplatím potrat..."
"Jiné řešení. Nebo mám navštívit tvojí ženušku a všechno jí povědět? Mám jí vypravět jak jste si to se mnou rozdával v kabinetě, pane učiteli? Ta by měla radost."
"To neuděláš."
"Že ne? To byses divil, čeho jsem schopná. Jestli se nerozvedeš dobrovolně, zažiješ něco, co jsi ještě nezažil. Už vidím novinové články: "Učitel spí s vlastní žákyní.", "Škola hradí potrat své malé studentce"... Já si myslím, že by ti napařili pěkných pár let."
"Hloupost."
"Spát s nezletilou je trestné. Hodně trestné. Doufám."
"Přeci bys nešla na policii. Ne, to bys neudělala. To ne."
"Záleží na tobě. Rozveď se. Pak už to nějak utajíme. Co děláš? Nesahej na mě!"
"Udělám všechno co budeš chtít. Neboj. Teď mi ale dovol trochu potěšení. Prosím. Prosím"
"Já nevím. No, dobře. Ale ne přímo... víš, jak to myslím, že jo?"
"Jasně. Jenom se pomazlíme. Pojď kousek sem. Ano. Tak."
"Co děláš? Nech mě. Ne. Pomoc."
"Drž hubu, ty děvko."
"Pust mě. Pomoc. Ne...."
"Tak a je to. Nedýchá. To víš, já se budu kvůli takovýmu špuntovi rozvádět. Tůdle!"

MF DNES : "Ve škole bylo zavražděno čtrnáctileté děvče, které jak ukázala pitva, bylo ve druhém měsíci těhotenství. Po pachateli se pátrá...."