 Čtenář - 6.3.2021 > ~ BUZÍK ~
(ze sbírky Julovi kňouráty k vynucování si soustrasti s alkoholiky)
Třicet let v boji nerovném já vylejval se kořalkou!
Jak já se toužim vrátit zpět, a vypít znovu vše, co jsem vybeblil!...
Jak já se toužil zastavit, s pivem splývat se lekni, t y,
však andělé jsou s pindami, mě přáno není mi.
(píše se mně, řikal egil)
~
Vždyť plakával jsem dozajista
a litovat se budu na věky
co nějakých třicet let!
Dnes dnové moji ukončeny;
má smrt se klíží - vidím Karla Gottta,
víc netěší mě tofi tento svět!
Proč duše klid zde nenalezla,
proč byl jsem vždycky jenom hnůj,
na Zemi tíhou Jíťa zrezla,
ach, těžko nesla sprostost můj.
~
Vítr zabloudil do koníren,
oslíky pase boží vrah,
v lese si ptáčci povídají,
v tom ráji ustoupil můj pach.
Tak, jako tak, tu ležím v poli,
zas zeblitý jak slušnost velí,
žíznivá pouť dnes vyvrcholí,
pochvaly chlastounů, to je moje.
Opilý lyrik v hanbě leží,
na světě není podlejší,
ještě se nadech - zved se stěží...
pro svoji slávu zítřejší…(trilogie za sto tisíc
nic víc svět nezajímá víc než osud zhovadilců)
| |
