stanislav (Občasný) - 15.11.2003 > např:
Českobudějovické listy
21.03.2003
Eva STIEBEROVÁ
Jaký byl osud královny Judity?
Pojďme se společně přenést v čase: Píše se rok 1152 a do Čech přijíždí se svým doprovodem mladičká dcera Ludvíka II., lantkraběte Durynského, Judita. V duši se jí mísí obavy z dosud nepoznaného s napjatým očekáváním.
Může jí být třináct, nanejvýš osmnáct let a už má být provdána. Její budoucí choť není v manželství žádným nováčkem, první manželka knížete Vladislava II. zemřela teprve před dvěma roky a bylo jí pouhých dvaatřicet. (Žel, ani v raném středověku neuměli lidé nahlédnout do svého osudu. Nejistoty té půvabné dívenky by jistě zmírnilo zjištění, že po Vladislavově boku prožije jednadvacet let a zemře po plném a zdravém životě ve věku téměř osmdesáti.)
Kdo ví, co všechno se jí v té chvíli honí hlavou. Ale ať je to cokoli, nic nedává znát. Dychtivě se rozhlíží krajem, drobnou postavu drží vzpříma, vznešená jako královna, jíž se stane v roce 1158, po Vladislavově korunovaci. Kdo by tušil, že jedna z jejích přemnohých aktivit dá kdesi na severu Čech vzniknout klášteru poblíž ze země vyvěrajícího teplého pramene, od něhož se začne odvíjet historie Teplic. A kdo by se nadál, že ještě po osmi stech jednapadesáti letech bude její tvář obestřena tajemstvím a příčinou sporů mnoha učených dam a pánů.
Přání otcem myšlenky?
V letech 1954 1957 probíhal v areálu teplického zámku archeologický výzkum románské baziliky a pozůstatků kláštera, jenž byl zasvěcen patronu léčivých vod Janu Křtiteli. Klášter byl jako druhý v Čechách osazen ženským řádem benediktinek a dle Vincenta Pražského či milevského opata Jarlocha jej někdy v letech 1158 1164 založila královna Judita. Jako zakladatelku kláštera ji zmiňuje i Dalimilova kronika, v níž je navíc uvedeno, že byla v Teplicích pohřbena. Lze se divit, že když výzkum Archeologického ústavu ČSAV a Krajského muzea v Teplicích odhalil v pohřební kapli baziliky tajemné kosterní pozůstatky, patřila první myšlenka všech zúčastněných královně Juditě?
Tajemství hrobu
"Uložení tváří k oltáři svědčilo o výjimečnosti a stáří pohřbu. Kostra spočívala na zádech, hlava byla položena na prostém opukovém kameni, milodary scházely," uvádí Prof. MUDr. Emanuel Vlček, CSc. "U nás v republice je to nejfundovanější odborník zabývající se vývojem člověka a antropologickolékařským výzkumem historických osobností. On jediný je schopný říci ano, je to Judita. Jeho slovo se považuje za bernou minci," tvrdí Mgr. Markéta Kvasňová, vedoucí historického oddělení Regionálního muzea v Teplicích. (Ale i názor takové kapacity může být jinými "profíky" považován přinejmenším za diskutabilní. Vždyť se přece pohybujeme hluboko v historii a kdo může říci, jak to tehdy opravdu bylo?)
Záhada č. 1: Velké ztráty
Obsah hrobu, který sice nebyl královnou signován, ale o němž se předpokládalo, že je Juditin, byl převezen nejprve do Archeologického ústavu v Praze a odsud do depozitáře ve Slaném. Koncem let devadesátých převzalo antropologické oddělení Národního muzea v Praze krabici s nápisem Judita. Bohužel v ní byla už jenom lebka, kostra se kdesi ztratila.
"Nezachovaly se žádné vzorky, z nichž by bylo možno provést srovnání DNA," říká ředitel muzea PhDr. Dušan Špička.
"Profesor Vlček musel pravost Juditiny lebky prokázat všemi dalšími dostupnými prostředky."
Umění antropologie
Podle Prof. Vlčka byla jedinou možností jak charakterizovat fyzickou osobnost Judity dokonalá rekonstrukce její lebky. Využil jednak dioptrografických kreseb a pomocí digitálního zpracování rentgenových snímků se mu podařilo zobrazit lebku před jejím poškozením v hrobě.
Antropologický výzkum vycházel ze srovnání genetických znaků lebky Juditiny matky a následujících přemyslovských králů počínaje jejím synem, Přemyslem Otakarem I. Obličejový reliéf králů byl jemný, královnin nos středně široký, synův užší, oba měli vysoké očnice. Mozkovna Otakara I. byla větší a nižší, mozkovna Václava I. největší a vysoká jako u královny. Královna měla mimořádně zachovalý a úplný chrup bez sebemenších patologických projevů. Histologicky byl vyšetřen zlomek Juditiny týlní kosti pomocí techniky neodvápněných řezů. Kostní tkáň byla uspořádána obvyklým způsobem, kostní trámce byly přiměřeně veliké a nenesly žádné stopy osteoklastické resorpce. Skutečné dohady se vedou o královnině výšce, snad měřila 161162 cm. Sérologickým vyšetřením absorpčně eluční metodou byla prokázána krevní skupina B. Tolik řeč antropologie.
"A tady je zakopán pes všech dosud trvajících sporů v obci archeologické," vysvětluje Mgr. Kvasňová.
"Hlasy proti vyčítají profesoru Vlčkovi, že zkoumal lebku už s předpokladem, že je to Judita a nikoli, že by jí mohla být." Jeden z nich patří i vedoucímu zdejšího archeologického oddělení PhDr. Petru Budinskému:
"Někteří odborníci neshledávají důkazy snesené panem Vlčkem za dostatečné," tvrdí, že jsou všechny pouze nepřímé.
Jaká byla?
"Kronikář charakterizuje Juditu jako ženu velmi pěknou a dnešními slovy řečeno inteligentní. Měla různorodé zájmy pro královu nezvyklé," zdůrazňuje historička.
"Hovořila latinsky, zajímala se o literaturu, umění i politiku a v nepřítomnosti krále často zastupovala." Shodujeme se, že asi byla na svou dobu velmi emancipovaná.
"Byla to výjimečná žena a možná i jejich vztah byl takový. Vzpomeňme, že její jméno nesl most, který nechala v Praze postavit přes Vltavu. A na denárech vyražených za života Judity a Vladislava je na jedné straně vyobrazena ona a na druhé oba manželé. Málokterý panovník té doby své manželky tak prezentoval. Většinou se o nich nic neví." Jistě by se podle lebky dala udělat počítačová projekce, která by odhalila podobu Juditiny tváře.
"Nejenom z finančních důvodů jsme na vážkách," přiznává Mgr. Kvasňová.
"Asi by toto tajemství mělo zůstat zachováno."
Slušelo se, aby manželky králů zakládaly a podporovaly kláštery.
"Jistě by pro Juditu byl klášter, který založila, nejdůstojnějším místem posledního odpočinku," přiznává historička.
"A jak celý život žila prostě a neokázale, tak si zřejmě přála být i pohřbena," dodává a vede mě k základům původní baziliky a zrekonstruované kryptě. Tady byla začátkem března slavnostně vystavena Juditina lebka s královskými insigniemi a na červeném sametu.
