julian (Občasný) - 18.5.2004 > ALISSIE> Naprosto a cele souhlasím.
Je totiž zajímavá věc, vidět stáří takhle. Žádné roztřesené vráskaté ruky, žádné větve "bezmocně se vzpínající k nebi" po kterém už krkavci krouží, žádné hroby a mrtvé hrdličky na nich. Žádné ty věci, co každému jasně řeknou: tady prošly věky a neutěšenost, tu se chystá smrt.
Líbí se mi to.
Proto, že to jen naznačuje ten věk, kterým si strom prošel: ořezané větve, tu a ta záplatovaná, nejspíš betonem, takže nic šetrného. Nevyrostl vysoko, ale přesto vyrazil do květu i letos...i když nikdo neví, kdy půjde na pilu, dává se do něj hniloba.
Pěkněs pravila, Alissie, i to s tím slunkem: působí to na mě celé dojmem pozdního odpoledne, zatažené oblohy s deštěm na spadnutí, někde prosvítá zapadající slunko. Je v tom trocha očekávání, trocha nenaplněných nadějí, trocha smutku, trocha opuštění a samoty, trocha lásky a něhy.
Tohle je něco, čemu říkám obrázkové haiku.
A znám jen ještě dva lidi, co dokáží tvořit takovéhle jednoduché lyrické obrázky se skrytým příběhem.
Krásné.
