ztratila (Stálý) - 26.11.2004 > blondýna> Přijde na to. Každej pes, jiná ves.
Podle mě je přirozenější proces, že do psaní promítá člověk sebe, jakej je/není, co ho ne/napadá, ne/zajímá, ne/vzrušuje. Nikoli aby psaní rubalo do duše, duše rubá do psaní. U autora.
Někdy je tvůrčí proces mnohem víc vzrušující než samotnej výsledek:)
...
Na ten výsledek pak mají lidi různý názory. Někdo je na stejný vlně, někdo na jiný. A myslím, že ho neoblomí, mě třeba teda neoblomí, že to je jen literárno, že to je umělecký... když se mi to nelíbí, když se mi to příčí.
Tohle je zajímavý právě tou klasickou formou. Mně to trošku připomíná Homéra, toho z Řečkovic... Ale nemá to ten drajv, co on má. A i ten mráz po zádech mi z něho leze nějak mnohem víc...
A i když to nejde nijak objektivně rozřešit, jako třeba názor na básničku, obhájit svůj názor, to není metafyzika, to je základ komunikační výzbroje. Ale Zvířátko už to řekla.
