egil (Občasný,Redaktor) - 29.12.2005 > Jen pocit? neřekl bych.
U Jakuba - rozhodně jednoho z nejtalentovanějších zde na Totemu - se mi vždy zamlouvala jeho přirozená schopnost vytvářet svůj vlastní mýtus. Je strůjcem jím stavěného světa - je šéfem svých strojoven.
Myslím, že tento konkrétní text se dá chápat citově; a proč ne? Maně se mi při čtení vybavil slovinec Aleš Šteger, intenzitou prožitku S. Plathová, spádem a bezprostředností starší věci K. Šiktance (i u něj by ses zeptal O čem to, proboha, je?).
Emmete, věta "O čem to proboha je?" je v souvislosti s poezií tou nejhloupější a nejzbytečnější. Copak je skutečně žádoucí, pokoušet se redukovat sémantiku obrazné básně na nějaké jednoduché sdělení? A utor má patrně svůj důvod, proč zvolil formu, kterou zvolil, a neřekl nám např.
Coby mrtvý
dívám se na svět živých
a nevidím svoje stopy, ani svůj stín,
a tak se koukám jak ryba
a bla bala bla
Ano, v jedné rovině zde vidím mýtus - předěl mezi světem mrtvých a živých + člověka na pomezí, který stojí, dívá se a zaznamenává nevšední smyslovou zkušenost.
A to mi v prvním plánu stačí víc než bohatě.
