TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 17.5. Aneta

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Západ nad okurkovým salátem
Autor: Tornádo Lou (Občasný) - publikováno 21.8.2007 (18:40:15)

	Šílená svině (Občasný) - 22.8.2007 > druhý černej saniťák> Dobře. Nedalo mi to a možná máš pravdu. Ta básnička, jak se mi to jeví po tý žlázový přestřelce, má asi vážně jakési silně podstatné antré v tom nadpisu a nicku. Představa, že by se autorka nazvala "divokou kobylkou" by ještě mohla textu dodávat onu hořkou parodičnost - ale už by byla dost těžko rozeznatelná - přehupovalo by se to spíše k "dívčímu výlevu". Kdyby se pojmenovala "sluníčko", tak je to text téměř naivně fádní (byť pěkně úsporný a ne vyloženě tak přecitlivělý, jak bývá zvykem). Ale zase na tom prostoru čtyř veršů se nedá toho moc naskuhrat -i když... vsadil bych se, že kdyby k tomu autorka přišoupla ještě další čtyři verše, tak to půjde dolů. Prostě by to neutáhla. Ano, rezignuju, vidím tam ty žlázy, vidím tam i tu postel... ale vidím to v nicku "tornádo lou" (nikoliv v těle textu) - v tý filmový holce pro chlapy, co si stýská (povzdechne) nad svou situací a autorka se do ní vžívá i ji paroduje tím salátem. Může být. Žádný mnohodimezní svět tam není. Ani tři ani deset. Když už, tak svět filmu a autorčin. Ale je tam parodická identifikace s parodickou postavou, což ve výsledku vyhodí "tou parodií na druhou" - efekt klauna, co si dělá legraci, ale říká pravdu. Takže ta báseň je na hodně malém prostoru vlastně vážně milostný povzdech, který se autorce daří (?, asi ano)zpoťouchlit. Nebo varianta vážnější, že autorka "nevybírá rakev sobě"(po každé milostné investici umírá nešťastnou láskou), nýbrž teskní po zemřelém druhu a bojí se znovu zamilovat. V tom případě by to bylo mnohem silnější - ale text je tak kusý, že bez doprovodných informací není neoprávněné vidět první a tedy "citově výlevovou" variantu namísto té reálně "smrtelnější". Jenže spojení "z lásky kape krev" nebo "chci aby byly lásky klidné" evokují spíše milenecké hašteření a trápení a pak obrázky v památníčku se srdíčkem, z něhož slzí krev. Já vím, že to možná tak infantilně nastražený není a je to možná myšleno spíše "drsně", ale přesto: furt stejné ohrané schéma - linie: trápení lásky až do krve a skoro až k smrti. Milování- umírání.Jasně, že to bývá takhle často, ale né tak v krystalické podobě a občas někdo z těch pěti slov, co většina do básně o lásce nafrkne, něco vynechá. Tady jsou čtyři řádky a autorka v nich nic jinýho ani nepoužívá, než ty tři, čtyři slova. Říká se, že v jednoduchosti... ale, ať si. Přesto na jednom ještě trvám - ta báseň má dvě stejně důležité části (nadpis plus nick a text) - ale jedno bez druhého se velmi blíží banalitě (na první pohled okaté, na druhý zakuklené) - ale má nápad. Prostě bych báseň v tomto stavu nepřeceňoval. Stejně tak by šlo k celé řadě méně výrazných miniatur šoupnout chytře parodickej nick a nadpis a tím by se z nudnějšího vykřesala jiskra. Jako když se udělají na bilbordu rohy nějakýmu "upřimnýmu" ksichtu. Může to něco hodit. Takovej dojem mám i z této básně. Text je celkem jednoduše popsané milostné umírání z proměn lásek, ale ty "rohy", tedy "kankánový bombery" tomu dávaj jakýsi větší šmrnc. P.S. Takže ten štiplavej dloubanec do miky, považuju za mírně unáhlenej, ale zas to vyprovokovalo malou diskuzi a ty veršíky jsou na přemýšlení o tom, jak to funguje, docela zajímavý, právě, že sou jakoby ironický (parodovaný i ne) i vážně míněný (i když nmně to lehce padá k tomu trpitelství). Proč nakonec to čtyřverší (nebo šestiverší?), tu hříčku-miniaturku, neocenit.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Šílená svině

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + deset ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game