egil (Občasný,Redaktor) - 29.10.2007 > Ještě jsem nad tím přemýšlel.
Napadlo mě –
"báseň jako rekonstrukce /zlo/činu" (vím, že to zavání Baudrillardem)...
/zlo/činem je realizace autorského záměru autorem samým ..
a já čekám, že autor bude zločincem rafinovaným –
s fantazií, že mi dá "lákavé stopy", ale na druhou stranu že nebude žádný béčko (tudíž za sebou dokáže, v případě potřeby, důkladně zamést)...
a já se, takto motivován, vydám na cestu: půjdu v opačném směru než autor, a přesto – stanu se spolupachatelem, protože vím, ale nepovím (třeba), proces četby se – v ideálním případě – přibližuje procesu psaní. Nejvyšší formou tohoto je organizovaný literární zločin (v osobním měřítku – autoři, mající vlastní, ucelenou poetiku). Nezajímají mě, alespoň zpravidla, drobní zlodějíčci.
_____
Z tohoto úhlu pohledu přemýšlím, co mi chybí v této tvé básni. Co zde postrádám k tomu, abych byl motivovaný rekonstruovat. Myslím, že je to konkrétnost. Nechci být "metakriminalista".
*i Když, uznávám, je to diskutabilní – "co je to vlastně ta "konkrétnost" etc.
Jako bys neustále vymezoval prostor pro něco, co teprve má přijít. Jako bys neustále vyhrožoval zločinem (prostřednictvím anonymů/metonymů)...
