modrá, zelená a hnědá moře

olizují útes svou řečí soli,

jejich tajemství ukryté v lesku

na malou chvíli hlodá,

že ústí řeky tak široké je,

a nepozná ho, kdo se nenapije

z těch, kteří ho ochutnali,

mnozí zešíleli,

popraskané rty a na obzoru

„ZEMĚEEE!“ zavolal plavčík,

úzká linka na obzoru lakovaná

měsíčním svitem

moře se přelévají,

hnědé, modré a zelené

oči tak rády věří přeludům,

opilé samotou v proutěném koši,

a slaný jazyk moře když políbí je,

svedou i ty nejmocnější lodě

rovnou na útesy.