Verše se nerodí nikomu v rukávu,
i když to vypadá,
že je z něj sypu.
Já tím spíš marodím,
papíry na hlavu,
figurka z blbého černého vtipu,
kterým si bohové, zpití po mejdanu,
zpestřují kocovinu,
co je jim z toho, že za chvíli nevstanu,
protože chřadnu a hynu.
Co verš, to popsány
položky dvě malé
chorobopisu.
Tak jako když z rány,
vymyté nedbale,
vytéká spousta hnisu,
jako se krvavě zalévá injekce
lumbální punkce
a sekret orgánů na sklíčku v laborce
prozradí poruchu funkce,
stejně tak tryskají mé rýmy troufalé
displeji na sklo
ze srdce, které mi, smutné a zoufalé,
nedávno prasklo.
Takže když z tepny mi pár básní vystříkne,
cítím se hůře než po výprasku...
….Mám pro to trápení raději skončit?
Ne!!
Vždyť hledám lék pro svou lásku.
|