POMLKA





Domy a ulice jsou tiché,


vyprchal z nich život.


Jen občas se v tomto mrtvém mementu, 


mihne zlomek života jako poslední tóny, 


dozvuky utichající symfonie.


V tuto dobu jsem se cítil svobodný.


Nedosahovaly na mě životy lidí.


Byly ukryty za zdmi domů,


jenž byly i pro mne obranou.


Obranou před šílenstvím a afekty lidí,


které zde už jen doutnaly.


Cítil jsem se svobodný,


přesto vím že nejsem, 


ale co na tom sejde,


že se symfonie s prvními dotyky slunce zase rozezní


svými nádhernými i falešnými tóny.


Teď se cítím svobodý.

J&K