Ticho

Nevyřknuté ticho,

svinuté klubko hadů vzadu na patře,

jejich dech stoupá tiše přes přepážku nosní

a rezonuje pod spodinou lebeční,

jak vrchol ledové kry

z oceánu ční,

kdo nořil by se pod hladinu?

Pro to co nezaznělo,

pro to, co možná už se ztratit mělo,

když soustem ticha zadusil se táhlý vzdych,

a prázdné sic pak sevřelo i žebra,

když ticho vtělilo se v pevný stisk.

Bez dechu zůstal

i sám lučištník,

jenž zapomněl si včera Amorovu střelu.