Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí O všedním ránu z kolekce Na začátku
Autor: Kapucín (Občasný) - publikováno 17.4.2002 (08:49:04), v časopise 29.4.2002
další>

Tisknu tvář do polštáře a snažím se chytit prchající spánek za nohu. Za oknem mokře šedivé ráno a na budíku půl šestá. Dva dost dobré důvody, proč ještě alespoň hodinku nevstat z vyhřáté postele. Proč si ještě zdřímnout…

O dvě minuty později jsem náhle dočista vzhůru. Chvíli se snažím přijít na to, co mě tak surově vytrhlo z polosnění, ležím v peřinách a poslouchám.

Nic. Jen klapot deště po parapetu.

Až ve chvíli, kdy se rozhodnu, že další povalování nemá význam, a vstávám s milou vyhlídkou hrnku vonícího kafíčka, ho uslyším znovu.

Křik.

Tedy – spíš výkřik. Krátký, pronikavý. Ptačí. Něco v něm mě zarazilo uprostřed pohybu a potom, když se opakoval, donutilo otevřít okno a z výšky čtvrtého patra pátrat po původci. Před domem pár stromů nastavuje padající vodě větve, dosud holé, bez listí – a bez jediného ptáčka. A přece jeho hlas slyším právě odtud, jakoby zpod těch větví, z křoví a zmáčené země.

A teď zas! Úplně se mi zařízl do uší, jeden jediný tón, zato se vší naléhavostí světa. Ano, to je ono, naléhavost, palčivá a burcující. Stejně jako okamžitá myšlenka: Co když se mu něco stalo? Třeba si polámal křídlo nebo poranil nohu nebo… co se vůbec ještě může přihodit takovému ptáčkovi?

Káva je zapomenuta se stejnou rychlostí, s jakou si oblékám kalhoty a svetr. Z věšáku v předsíni strhávám bundu (přežilo to poutko?), skáču do bot, v příští chvíli už sbíhám schody. Představa drobného zpěváčka, kterak leží pod keřem (v dešti… sám a zraněný… zoufale volající o pomoc do netečných oken paneláku…), mě hnala příkrým schodištěm takovou rychlostí, až byl zázrak, že jsem si sama nezlámala končetiny. Myslí mi letí zmatené útržky – kam zavolat? Hasiče? To snad… Zvěrolékaře? Možná. Nebo ho sama odvézt? Kam? V tuhle hodinu… Třeba je tu někde v okolí veterinární pohotovost. Jenže v čem ho povezu, v batohu?

Panebože, to je zase den!

Konečně jsem v přízemí, v běhu si přetahuju kapuci přes rozcuchané vlasy. Dveře od domu už otvírám pomalu, skřípou a já nechci toho chudáčka vyděsit ještě víc, než (určitě) je. Stejně pomalu přecházím pás trávníku ke stromům, očima pátrám v zelené mokrotě pod nohama po ležícím bezbranném tělíčku. Tady někde přece…

Ptačí výkřik se ozval tak blízko a hlasitě, že mi málem podrazil nohy. Zvednu pohled – a spatřím ho. Maličký, lesklé omoklé peří a korálková, přímo na mě upřená očka. Seděl si v hlohovém keři, tmavý v tmavých větvičkách, a se zájmem pozoroval tu holku v džínách a ohromné kapuci takový kousek od sebe.

Vydechla jsem, zčásti úlevou, že mu nic není, zčásti mě začínal brát vztek, že jsem se div nepřerazila kvůli nějakému opeřenci, co si tu nejspíš dělá z lidí srandičky. A taky – na takovéhle nervy nejsem po ránu zvyklá. O sprintu, byť ze schodů, nemluvě.

„Nazdárek,“ povídám mu nakvašeně. „Co to tady vyvádíš? Víš ty vůbec, jak jsi mě vyděsil?“

Ve stínu hlohu se zdálo, že jeden korálek zamrkal. Naklonil hlavičku na stranu a vyrazil z hrdla ten svůj pokřik. A ještě jednou.

Kašpar.

Prochladlá a rozmrzelá se k němu otočím zády a jdu domů. Čert vem ptactvo! Jeden si málem zláme kosti a to stvoření se mu zato odvděčí posměchem do očí. To je zas den!

Ale později, už s dlaněmi prohřátými plným a voňavým kafáčem, mě napadlo, že mu možná křivdím. Co když se chtěl jen přesvědčit, že lidé ještě umí odpovědět na prosbu o pomoc? Že opravdu někdo přijde? Anebo je chyba ve mně, vždyť jsem mohla jeho křik pochopit úplně špatně. Třeba si jen tak hulákal, pro čistě prostou radost ze života. Anebo mi přišel přát dobré ráno, možná mě už dlouho zná a nechtěl, abych zaspala něco hezkého. A já…

S hrnkem v ruce vyhlédnu z okna, prší teď trochu drobněji a mě se zdá, že v hlohovém křoví rozeznávám tmavší stín.

– Odpusť mi to.

Nemýlila jsem se. Keř se otřásl, větev zahoupala a z dešťové záclony nad sídlištěm znovu zazněl jeho hlásek.

– Díky. Taky ti přeju krásný den.

Nakonec to ráno vlastně nezačalo až tak špatně.



Poznámky k tomuto příspěvku
Kajman (Občasný) - 18.4.2002 > :O)
Body: 3
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 19.4.2002 > Díky, kucí! :o)
<reagovat 
člověk (Občasný) - 19.4.2002 > ...me to prijde strasne kycovity...ja vim,ze tohle neni moc konstruktivni kritika,ale nic vic me k tomu nenapada
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 19.4.2002 > člověk> I tak - fajn, že ses stavil. :o)
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 29.4.2002 > Jej, Kapucíne, čtu to poránu, super ptačí příhoděnka, dík za počtení:-)
Body: 5
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 29.4.2002 > Martin> Já děkuju - za úsměv! :o)
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 22.4.2002 > švajnhunde, v Pravidlech si říkám skoro každej den... všichni máme právo na nějakou tu úchylku, ne? Mně zase přijde úchylný (a ne jen trochu) odhalovat před lidma svý nitro článkem, povídkou, básničkou nebo čímkoli jiným, když tam jsou hrubky.
<reagovat 
 švajnhund (Občasný) - 30.4.2002 > farářskej> mně ne....a jinak k tomu fejetonu (nazývejme tak výše uvedený článek alespoň pracovně), nemyslim,že by to bylo něco úchvatnýho, ale špatný to taky neni
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 30.4.2002 > švajnhund> No to byla doba. Tos to nemoh´ říct rovnou? :o)))
<reagovat 
langueur (Občasný) - 2.5.2002 > za ligu milovníků ptáčků :-))) krásné...
Body: 5
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 2.5.2002 > langueur> Děkuju :o)
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 15.5.2002 > To mi jenom tam připadá, nebo se ti to skutečně stalo?
Body: 5
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 19.4.2002 > Vida, o co my nahluchlí přicházíme... Je to lábuž, přečíst si tu a tam něco bez chyb :)
Body: 5
<reagovat 
 švajnhund (Občasný) - 22.4.2002 > farářskej> pokud dobře chápu slovo lábuž, pak doporučuju ke čtení pravidla českýho pravopisu a samou lábuží potečeš jak sejra. Příde mi trochu úchylný libovat si ve čtení pravopisně bezchybnejch článků a eště vo tom psát kritiku
<reagovat 
 Sáša (Občasný) - 1.10.2002 > švajnhund> Tak tomuhle říkám dost dobrá kritika kritiky! Fakt jsem od srdce zasmál... a pak i zamyslel. (Pro rýpali - už jsem se nazamýšlel od srdce)
<reagovat 
Sáša (Občasný) - 1.10.2002 > A teď k fejetonu. Docela se mi to líbí. Mě by ráno nevzbudil ano bagr rýpající do naší zdi... Je to takové veselé, vtipné, prostě fajn. P.S.: K názvu - jestli je tohle všední, ty musíš mít rána!
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 18.12.2002 > .
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 19.12.2002 > HACKMAN> Teda, Miku, to ses rozepsal... :o)))
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 19.12.2002 > Rano dest, odpoledne slunce, krasnej den. Dneska slzy, zitra smich, krasnej zivot.
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 20.12.2002 > HACKMAN> :o)))
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 2 3 4 (5) 6 7
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter