Běž, stíne, utíkej před světlem,

žárlivě samotu chraň;

v zákoutích zšeřelých laskej zem,

sobě se milencem staň.

Leť, stíne, poháněn plamenem,

křídlo tvé nocí teď plá,

Tobě je nyní vše dáno v plen,

vláda dne než přijde zlá.

Žij, stíne, z Tebe jsme povstali,

u zrodu nás všech tys byl,

Hélios ač chmurný z povzdálí

jiný nám vnutit chce cíl,

v obětí chladivém setrvám,

potomkem věrným chci být.

Bronzové tanečky slunných dam?

Ne! Pro mne půlnoční klid.

Než trpět v objetí pestré panny

raději zůstanu stínovaný.