|
Jednou až řeka změní proud,
snad i to se někdy stane,
ztratí se slovo, jež možná chtělo obejmout
a pro které už vítr nezavane.
Jako když kladivo naráží do dláta,
aby rozdrtilo kámen,
jako dlaň právě setřená od bláta
beze stop s novým ránem,
tak zamlčené slovo se daleko ztrácí,
tenké jak přetržená nit,
křičící hlasy seker, když se lesy kácí
a přesto se nechce prozradit.
V noci, když sny se boří do ticha,
vratí se k tobě polibek ti dát
a možná naposled naposled se zavzdychá,
věřím, že naposled už.
Snad.
|
|
|