|
Poznání
Teď nevíš, zda máš se ještě ohlédnout
a prostě jenom tak citům svým podlehnout.
Tys nechtěla a nevzala sis o nic víc
a přece někdo chce tvou pokořenou líc.
Ptám se Tě, zda někdo ví,
co právě za tmu v srdci máš,
čím myšlenky své nahé oblékáš?
Zda vítr všechno smet a nechal jenom pláň,
nebo plamínek lásky ještě schováváš ?
Jak věčně žíznicí po prameni,
Ty toužíš po lásce v pohlazení
a nevíš, když dětsky bez čekání,
skromně vyslovíš si o ni přání,
už musí býti koupená.
To pak se jenom počítá,
zda kupující na ni nárok má.
A ten, kdo o krok přiblížit se má,
bohatý že je, se slepě domnívá.
Ty ale poznáváš, že nemá, co by dal,
vždyť láska za něco je nic, je bezcenná.
|
|
|