Na tvářičkách střešních tašek
pihy krabaté
zelené jak střepy z pivních flašek
koukajíce ze dna vzhůru,
zbavené všech ostrých hran.

A na podlaze skvrny zpod stojanu
umělce jenž váhá, přesto obraz dodělán.
Pak  nůž si bere z paravanu
lino odřezává, vysazuje rám
a vlhký obraz tam kde lino dán
a na opak.

Velké zdají se a malé
jako lidé v našem světě
drsní na obale
a hladcí uvnitř.

Střetnou-li se navzájem
na své pouti střešní taškou
lišejník,  snad  mocí opájen
lišejníka překryje
za nějaký čas.
Jenž o malinko větší je.

Však lišejníci svéhlaví
jedenkráte za sto let
malý zázrak oslaví.
když dohromady splynou
rozloučí se s domovinou
a do ohromných dálek, výšek
stélky jejich rozrostou.