Dnes se budu zabývat slavným výrokem kněžny Libuše: „Vidím město veliké…“ V původní pověsti není nic pravdivého. Zde šlo o shodu náhod. Kněžna byla vášnivá kuchařka a pořád myslela jen na vaření a pečení. Stále vymýšlela nějaké nové recepty a jednou si usmyslela, že upeče obrovský koláč. K tomu ale potřebovala spoustu těsta. Jednou byla na mejdanu a trochu to přehnala s pitím. Šla proto ven na balkon. Viděla velký, zasněžený kopec a jak už to tak bývá, trochu se jí to „rozmazalo.“ Ona přitom viděla něco úplně jiného a napadla ji posvátná věta, která ale zněla: „Vidím těsto kynuté.“ No, a jelikož měla jazyk smočený alkoholem, ostatní větu slyšeli tak, jak ji známe my.