Samota bdění
živena postem
v klenebný oblouk se vzpíná
Po žalmu žalm
svou bolestí roste
kdo v úzkostech tmy neusíná
Dohořel knot
střežené svíce
Mlčky od Alfy k Omeze taje
Bůh otočil list
sáhl do křtitelnice
Úsvit nastevřel práh jinotaje
Do vitráží duše
se vlamuje ráno
Po probdělé temnotě svítá
Sten prvního z ptáků
Nebe rozestláno
Zní Kyrie prostřené
nad polem žita
Jak kadidla dým
mlha v úvozech dýchá
Uhlík poslední hvězdy než zhasne
Kdo v samotě bdí
pije z pramene ticha
Bosý vrací se
z krajiny spásné
|