Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
NADĚJE UKRYTÁ V DLANI z kolekce Pravidelná perioda reality
Autor: Petr Měrka (Občasný) - publikováno 25.5.2011 (10:45:12)
další>

Maminka mi koupila zmrzlinu.

Byli jsme se projít a na své cestě, která neměla žádný konkrétní cíl, jsme potkali zmrzlinový stánek.

Prodavač byl divný. Měl na sobě špinavé tričko a v očích oplzlý výraz úchyla. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby na moji maminku zaútočil s úmyslem ji zneuctít. I mně samotnému připadala neobyčejně smyslná.

Měla lepou postavu top modelky a oblečená byla jen do velmi sporých plavek růžové barvy. Mě držela na vodítku, abych jí neutekl. Už jako malý chlapec jsem byl velice divoký. Teď mi bylo sedmnáct a byl jsem nahý.

Holky si na mě ukazovaly a smály se mi. Mohl za to můj penis, který se podobal včelímu sosáčku.

Občas se některá adolescentka osmělila a oslovila moji matku. Všechny bez výjimky projevily interes ohledně toho, jestli by si se mnou mohly zakopulovat. Dychtily zvědavostí, jaké to asi je s takovou abnormální obludností, co se mi kolébá mezi koleny.

Matka pokaždé souhlasila. Řekla si pouze o stotantimový poplatek. Potom jsme se zpravidla odebrali na nejbližší veřejné toalety.

Připadá mi to neuvěřitelné, ale zbohatnout lze i na hovnech a chcankách. Jedno použití vás přijde na 10 tantimů.

Strčil jsem do dotyčné péro, ta se udělala a protože byla každá vždy nadmíru spokojená, chtěla samozřejmě přídavek.

S tím jsem neměl vůbec žádný problém. Jsem velice potentní. A jsem si tohoto neoddiskutovatelného faktu moc dobře vědom.

Zmrzlina byla výjimečná!

Posadili jsme se s maminkou na lavičku a zahleděli se do nekonečna. Ona mě objala a začala mi vyprávět:

„Nevím kdo konkrétně je tvůj tatínek. Byla jsem v době tvého početí značně promiskuitní. Mrdala jsem prakticky bez přestání a s každým, kdo o to stál. Brala jsem pervitin, kouřila a chlastala. Neznala jsem svoji míru a vypadala jako prase.

Narostlo mi břicho a já si uvědomila, že pokud se nedám do kupy, tak skončím v pěkné prdeli.

Hned po porodu jsem si dodělala notně zanedbanou školu a našla si práci.

Už tenkrát jsem tě nosila všude sebou. Jestli si pamatuješ?“

A já si na to vzpomínal, ale opravdu jenom matně.

„Vstávali jsem každý den už o půl 2 ráno,“ pokračovala moje maminka. „Tebe jsem nechala vykadit, na sebe hodila svršky, strčila tě do ošatky a utíkala k 15 kilometrů vzdálené křižovatce. Tam jsme necelou hodinu čekali, než nás naberou holky, co dojížděly do fabriky z mnohem větší dálky.

Atmosféra v autě byla dusná. Až na mě byly všechny mé kolegyně obézní. Tlačily jsme se uvnitř jako sardinky. A to nemluvím o tom, když některá z nás neudržela větry na uzdě a třeba i proti své vůli vypudila ze své řitě smrad, který by porazil i takového vola. A to je nějaký dobytek!“

Tady má maminka vždy přestala mluvit o minulosti a vrátila se do přítomnosti.

Momentálně byla zaměstnána jako sekretářka u úspěšného spisovatele. Ona se mu moc líbila, ale styděl se jí to jakkoli naznačit, natožpak říct z očí do očí. Když už nic jiného, dával jí alespoň průměrný plat.

Bydleli jsme s maminkou v malém bytě. Skládal se z jedné místnosti, kuchyně a sociálního zařízení. Kromě několika skříněk, jsme žádný další nábytek neměli. Vůbec jsme toho vlastnili velmi málo. K životu nám stačila snadno dostupná skromnost.

Když jsme se z procházky vrátili domů, otevřela maminka láhev silného červeného vína. Seděli jsme, mlčeli a pili.

Spali jsme v jedné posteli. Bylo nám spolu dobře a cítili jsme k sobě lásku.

Druhý den ráno maminka vstala a odešla do práce. Mě nechala doma přemýšlet o budoucnosti. Dala mi za úkol, abych si zvolil čím bych chtěl být a kam bych to chtěl v životě dotáhnout.

Pověděla mi:

„Petře, dobře to uvaž.“

Nevěděl jsem si s tímto problémem rady. Byl jsem ještě tak mladý. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na holky a drogy.

Takže, když se vrátila a zeptala se mě, čím bych se tedy chtěl stát až budu plnoletý, sdělil jsem jí:

„Pasákem a dýlerem drog v jedné osobě.“

„A neměl bys lepší, stát se celebritou?“ otázala se mě maminka a mně problesklo lebkou:

Jistě, jeden rozdíl by tu byl, úděl hvězdy je legální, zatímco zločince logicky ne.

Co z toho vyplývá?

Nic. Naprosto nic. Věřte mi.

25. května 2011

Petr Měrka


Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Diamant Popelka - 25.5.2011 > Petře, paráda! "...Snadno dostupná skromnost" se mi tuze líbí, asi to bude motto(uz) mého života! Jo a pointa: dokonalá!
<reagovat 
 Petr Měrka (Občasný) - 25.5.2011 > čtenář> jsem nesmírně rád, že tě to zaujalo, popelko. tvé pochvaly si vždy velmi cením! díky.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(4) 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter