Mirka byla závislá na drogách a sexu. Obě tyto činnosti ji nadmíru uspokojovaly a dávaly jejímu životu smysl.

Bylo jí sedmnáct. Žila s přítelem – bohatým prozaikem. Našel ji na ulici. Šukal ji slušně vypadající pán v obleku šitém na míru. V jedné ruce držel koženou aktovku s přísně tajnými materiály a tou druhou se opíral o dlažbu chodníku.

Pet Mo, tak se ten spisovatel z povolání jmenoval, počkal, až se ten důležitý člověk udělá. Zaujal ho totiž Mirčin obličej. Byl takový oduševnělý. Vyzařovala z něj harmonie a klid – což v obdobné situaci, v jaké se momentálně vyskytovala, nebylo právě obvyklé.

Blahobytně vzhlížející muž, jemuž nemohlo být víc jak čtyřicet, si strčil ptáka zpátky do bílých trenýrek s modrými puntíky, zapnul rozporek, vytasil prkenici k prasknutí naditou penězi a zaplatil Mirce 300 tantimů. Ta si je schovala do konečníku a otázala se literáta:

„Co na mě tak blbě čumíš?“

Pet Mo se na ni usmál a vytáhl z kapsy kalhot průsvitnou červenou pilulku.

„Vem si kokino,“ řekl a ona ho bezmyšlenkovitě poslechla. Přijala ho od něj a vložila si ho na jazyk. Nechala ho rozplynout. Teprve potom se ho zeptala:

„Co to bylo?“

„Halucinogenní droga,“ odvětil.

„A jak se jí říká?“

„Alternativní realita.“

„Co to je?“

„Jiná skutečnost.“

„Jak si ji mám představit?“

„Snadno.“

„Aha.“

A najednou si Mirka všimla účinků. Stačila jediná dávka, aby se stala na oné psychedelické látce dobrovolně závislá.

Pet Mo se ji ujal z čirého altruismu. Nabídl jí, že se bude o ni starat a vzal ji k sobě domů. Jednalo se o nevelký panelákový byt, který mu bohatě stačil. Měl tam notebook, stůl, židli a to bylo všechno. Víc nepotřeboval. Mohly za to právě ty karmínové tabletky. Dokázaly člověku navodit ideální podmínky k existenci. Takový jedinec se pak stal šťastným až do konce života.

Štěstí je totiž mnohem důležitější, než třeba sláva. K čemu je být věhlasný, když se vás zmocňuje smutek s psychickou trýzní nesoucí označení: Deprese?

Paní Deprese je křehká žena sympatického vzezření, která vám dokáže z života udělat pravé a nefalšované peklo.

Alternativní realita vám poskytne splnění všech snů a není to přitom nijak zvlášť drahé. Ampulka s 30 kusy vás přijde na pouhých 580 tantimů.

Pet Mo byl úspěšný a vydělával spoustu peněz. Lidé se mohli po jeho knihách umlátit. Při jejich získávání byli opravdu nebezpeční. Šli jeden druhému takříkajíc s nožem po krku a neměli žádné slitování.

Byl o ně takový zájem jednak z toho důvodu, že byl výborný autor, ale též proto, že se jich tisklo vždy limitované množství a navíc nebyly běžně k sehnání. Čtenář musel po nich pátrat jako detektiv v těch vůbec nejodpornějších zákoutích Anonymní republiky. Pohyboval se během toho v mazlavém humusu a prodíral se lepkavým sajrajtem. V případě úspěchu byl však odměněn excelentně vypointovaným příběhem, který byl navíc zábavný a moudrý.

Pet Mo byl tudíž natolik hmotně zajištěn, že si Alternativní reality mohl dopřávat v neomezeném počtu a o svých mystických poutích poté vydával svědectví ve formě beletrie.

Mirka s ním byla šťastná. Ukázal jí jsoucno z té lepší stránky, která námi lidmi zůstává běžně opomenuta a neoprávněně přehlížena. Většinou si vystačíme s utrpením, strastmi a problémy. To dobré jako bychom ani nepotřebovali. A dost možná ani o něj nemáme zájem.

Rozhodla se s ním mít dítě.

Po aktu se ho zeptala:

„Jak se bude jmenovat?“

„V případě chlapečka Nirvána a v případě holčičky Osvícení,“ reagoval on.

„To ti úřady nepovolí,“ namítla ona.

„Ale povolí,“ pronesl. „Stačí, když je uplatím. Nedělej si starosti,“ pohladil ji po vlasech a vzápětí nato se zase sjeli.

Trip sterilní, všední, ubíjející každodennosti se rázem vytratil a vše prostoupila ataraxie.

7. července 2011