Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 16.11.
Otmar
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky VYKOUPENÍ V KAPCE CHLÍPNÉ VILNOSTI z kolekce Pravidelná perioda reality
Autor: Petr Měrka (Občasný) - publikováno 13.9.2011 (11:26:17)
další>

Potkala jsem ambiciózního chlapce. Byl mi sympatický svou bezohledností. Surově kopal do mého dědečka. Ten ležel na podlaze a krvácel. Byla jsem si jistá, že zemře. Němě jsem tomu přihlížela.

Ten mládenec ho přišel okrást. Vypadal tak na třináct, možná patnáct let. Mně bylo sedmnáct a neměla jsem na sobě žádné šaty. Těsně předtím než vstoupil oknem, mě děda osahával. Dával mi za to peníze.

Neměla jsem ho ráda. Byl to zlý člověk.

Děda vypustil duši. Jeho vrah si setřel pot z čela a pronesl:

„Dal mi fakt zabrat.“ Poté mi podal ruku a představil se: „Jmenuji se Michal Jabloň a jsem analfabet. Co jsi ty?“ Zajímal se.

„Já jsem studentka,“ prozradila jsem mu na sebe.

Slovo dalo slovo a lehli jsme si spolu do postele. Zašukali jsme si a on mě pak pozval do hospody za peníze, které odcizil mému dědovi.

Děda jich příliš neměl, byl to obyčejný starobní důchodce. Nemohl si moc vyskakovat. Vždyť i raději hladověl, než aby si odepřel dotýkat se mého mladistvého těla. Byla jsem měkká na omak a právě to ho rajcovalo ze všeho nejvíc. Hnětl mě jako těsto a slintal u toho. Měla jsem ty jeho šťávy všude: Ve vlasech, v uších, pupku, ale dokonce i v prdeli.

Na to, že se do penze odcházelo ve 105 letech, byl děda stále abnormálně vitální. Jemu už táhlo na 196 a kdyby nebyl zavražděn, mohl by žít i dvakrát tak dlouho. Pil jakousi tekutinu, jenž mu to umožňovala, a kterou si tu a tam vyrobil za odříkávání čehosi pronášeného v nesrozumitelném jazyce a provedení děsuplného rituálu, při němž tuhla krev v lidských žilách.

Posadili jsme se ke stolu. Michal objednal 2 velké borovičky. Blonďatá servírka po něm chtěla občanku. Bodl ji několikrát nožem do břicha a konstatoval:

„Když jsi blbá, tak jsi blbá.“

Chuděra, za chvíli byla v pánu a musela ji zaskočit brigádnice. Přiběhla jako divá a uřícená se rozeřvala na celý lokál:

„Kdo si co dá?“

Obsloužila nás ke vší naší spokojenosti. Michal zaplatil a řek mi ahoj. Já za ním zavolala:

„Troubo, počkej, měli bychom si na sebe vyměnit kontakty, co když budeme mít spolu mimčo?“

Otočil se a ukázal mi fuckáče.

Dlouho jsem ho pak neviděla. Teprve až si moje máti všimla, že v tom lítám, tak si dala tu práci a nalezla ho. Vlepila mu pár facek a promluvila mu do té jeho temné duše. Dal na ní, ale pod podmínkou, že mě bude pravidelně bít.

„Zbožňuju totiž domácí násilí,“ vysvětlil Michal mé matce. Té to bylo ukradené, hlavně, že děcko bude mít otce.

Michal vstoupil do politické strany Bezpráví. Jeho kariéra postupovala netradičně rychle. Šel na to rafinovaně. Tu nastavil zadek, jinde otevřel pusu a nebo něco olízl. Už následující rok to dotáhl na poslance. Přestěhovali jsme se kvůli tomu do Velké Psychózy. Dostali jsme tam hezký byt opatřený maximální mírou luxusu.

Být ženou v domácnosti mě ale příliš dlouho nebavilo. Dala jsem Michalovi kopačky a i s naším synem Liborem se odebrala na ulici. Vydělávala jsem si jako šlapka a spali jsme po kanálech. Jedli jsme potkany a pili břečku ze stoky. Stávali se z nás mutanti. Nakonec jsme už ani nepřipomínali lidské bytosti. Není se tedy čemu divit, že nás ulovili a učinili z nás atraktivní exponáty v panoptiku hrůzy. Vybírali na nás peníze a za to nám poskytovali stravu a nocleh zdarma.

Libor rostl jako z vody. Nechtěla jsem, aby byl blbý a proto jsem požádala naše majitele, jestli by ho nedali na studia. Místo toho ho ale přinutili k tomu, aby mě obskákal.

Cítila jsem jeho úd ve své pochvě a domýšlela důsledky tohoto neblahého a nechtěnými okolnostmi vyvolaného incestu.

A vycházelo mi jediné: Degenerace.

13. září 2011

Petr Měrka


Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 14.9.2011 > je fajn, že si takhle ulevíš, aspoň míň pak otravuješ v reálu. pěkně zklidněn, pěkně do roboty, pěkně odváděj daně. ulevil si pepíku, ulev, správně to děláš.
<reagovat 
čtenář Komtesa Hortensie - 14.9.2011 > Inu Markýzi de Mars, některé pasáše mi vehnaly smích do celého těla. Jest to ohyzdný očistný humor! Jedna z tvých vybroušených*
<reagovat 
 Petr Měrka (Občasný) - 14.9.2011 > čtenář> díky komteso!
<reagovat 
čtenář alica - 14.9.2011 > po dlhej dobe mám na tvári nihilistický úsmev)) super. už dlho ma nič tak nepobavilo)
<reagovat 
 Petr Měrka (Občasný) - 14.9.2011 > čtenář> to mě těší, alice
<reagovat 
Mlž Svatý (Občasný) - 16.9.2011 >
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 (22) 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter