Bard zapasených stád, čerstvě otelených krav,
přejvaží, temných lochů, ruských zmrzlin za odměnu:
kaskadér na pionýru v kukuřičných polích: král
matrací, husích plácků: nosič krosen: uživatel
džínoviny: blijec za kulturními domy: kuřák
kopřivové nati a dýmek po dědovi: sabotér
průvodů: důvěrník samotné Tebe.
(Kuropění v eS)
Pukala pec. Střepy kachlí prskaly po světnici.
Malý muž, stojící opodál, je chtěl skládat zpět,
aby zase hřál jejich reliéf a on přestal slyšet
bolestný křik dvora.
Dosloužily. Jedna v prachu, rozmetaná,
druhá se ještě držela té nitě, ale postel
už ucítila druhý břeh a tichla v meandrech
zchromlé, vysušené poutě, co vyšla z Vídně
a pak se drala přes bídu čeledníků,
maštalí a křiku cizích dětí, kuřích ok
ztvrdlých do kulhání, vidlí a příliš
strmých strání, kafáčů melty, cárů střídky.
Už tenkrát nad pastvinami bekávaly mraky.
On, vleže na zádech, měl oči plné vlny
a chtěl stehny sevřít měkký hřbet,
po větru mordy přeletět, i hlavně, hlásky, dráty,
sám se rounem stát a pádem krmit řeky,
v nich šífy nést, své tělo nechat
sluncem sát, aby zlehklo jako tenkrát
kdy za klekání oněmělo.
(Přesnídávka)
Zas za dveřmi – neklepala.
Krátce křikla skrz rty hrany,
vibrovala portmonkami tasenými z šosů
i kasou mezi lavicemi a hrdly
oblých, dozlatova vypasených kosů.
Venku,
v obklíčení terminálů a sítí plotů,
za vytí písní falešných až k pousmání,
na chvíli hlína ztuhla v letu,
větru došel dech, patky pažeb
zahnízdily v ramenech, proběhl
vzduch skrz letky ptáků.
Zastlal žulou otec tátu.
(Přes poledne se den zlomí)
Sinusoida porostů a lebek lesklých k oslnění:
vředů a vydávených žaludečních šťáv:
radostných zpráv: nemocných, veselých,
odstavených dětí: košů plných smetí:
pomíjivých bytů, domů: sázených i
porážených stromů: ústřelů a protrpěných
nocí: plných mocí: úřadů, úvěrů, daní:
plození, lží, odcizení.
Stavení sladké k zastavení. S kořeny v břidlici,
pod čepicí soustava pozednic, kleštin, izolací,
zbytečných krámů, vřeštících kun, žen:
s odérem vypjatých scén – nedá se přiložit,
nehoří, nedá se odsát digestoří: nedá se
přeslechnout vrznutí pantů před svítáním.
Postele. Mezi nimi pár parseků tmavé hmoty.
Vzduch uniká skrz sopouchy, skrz škvíry
v oknech – schází dech. Po zdech valník mrvy
vyvržený hnojomety hlasivek. Zápach kejdy
v patrech vábí mouchy.
(Pojíždění do němoty)
Odvápění křehkých mostů – zvýšené riziko
lomivosti. Stále delší pauzy v řeči – zřídlo
frustrací a zlostí. Sklony k nesdílení
platforem pro společnou péči. Ztracená
schopnost predikce budoucnosti. Vůle
k tnutí do kypících změtí úniků, amantů,
svolných žen. Skříně plné skeletů, restů,
tajných jmen. Odluky bez požehnání moci.
I teď se nad sedlovkou popásají mraky. Nohy,
převodové páky chtění, honí kliky po úvratích.
Postupná změna profilu trati – pozitivní převýšení
s omezenou dohledností k depresím a zlomům.
Dočasná rovnováha vyježděná zkušenostmi.
Přerývaný cval mezi oblohou a zemí.
Cesta domů. Oči nabírají profil. Je šance, že pustí.
Všechno je tak, jak má být.
Pláště se tiše odvalují,
osy v nábách točí… |