Jsi kapka rosy na mých víčkách,

když slunce svit v mech upadá.

Když obzor lehce Lunu hýčká,

když den jak kvítek uvadá.

Jsi les, co tmou objímám,

jsem noc mé oči hvězdy.

V náruč svou tě zajímám,

můj měsíc je tvůj navždy.

Tvá kůže, toť je hebký mech,

tvé oči, křišťál bystřiny.

Tvá vůně, lehký vřesu dech,

tvé rty toť sladké maliny.

V tvých bocích krása gazely,

v tvých pažích lehkost motýlí.

Tvé vlásky s větrem bláznily,

když vzbudily se podběly.

Tvůj pas má štíhlost lesní víly,

tančící pro pár kapradin.

Pro tebe peklem dlouho míli,

své tělo mlčky provádím.