Jsi kapka rosy na mých víčkách,
když slunce svit v mech upadá.
Když obzor lehce Lunu hýčká,
když den jak kvítek uvadá.
Jsi les, co tmou objímám,
jsem noc mé oči hvězdy.
V náruč svou tě zajímám,
můj měsíc je tvůj navždy.
Tvá kůže, toť je hebký mech,
tvé oči, křišťál bystřiny.
Tvá vůně, lehký vřesu dech,
tvé rty toť sladké maliny.
V tvých bocích krása gazely,
v tvých pažích lehkost motýlí.
Tvé vlásky s větrem bláznily,
když vzbudily se podběly.
Tvůj pas má štíhlost lesní víly,
tančící pro pár kapradin.
Pro tebe peklem dlouho míli,
své tělo mlčky provádím. |