Hej, nohy, nohy, ach, nohy!
Vy máte pro krásu vlohy.
Hej, kolena, kolena, kolena!
Byla jste pro sukně stvořena,
vždy těsně u sebe sevřena,
krátkou sukýnkou nehalena,
co něžně tulí se na stehna.
Ó, nohy, nohy, ach, nohy!
Vždy byly ste předmětem touhy.
Po letmém dotyku na kůži,
myšlenka hloupá se přiblíží:
Může Váš podpatek ublížit?
Vy nohy, nohy, ach, nohy!
Tak sevřeny v¨kratičký háv,
Vy, jdete si pyšně jak páv,
ale také stejně ladně.
Vy posly jste nejlepších zpráv,
neboť ten, kdo leží na dně,
uvidí vždy první Vás, nohy.
|