|
Mám Odysseu v dlaních, v hlavě stádo býků, srdce plné červů, plíce mi prokousla lvice. Člověk se diví, že funguje, jak je poskládán dohromady, neb po ruce mi leze mravenec, kousne mě do prstu.
Na zádech mám hnízdo poštolky. Po kolena se brodím v močálu, kolem chodí žirafy a já je hladím. Nepřekvapí mě nic, tady se může stát cokoli. Za chvíli potkám párek klokanů, který vystupoval z autobusu. Šel na představení nějakého Ibsenova dramatu.
Močový měchýř se rozprostřel nad krajinou a ozval se tajemný zvuk sirény.
Kabelky zemřely na infarkt.
A topič z obchodního domu musel nakrmit dítě.
A kdo se odváží zapálit lokomotivu, dostane stříbrnou náušnici a už ho nikdy nepustí do muzea.
Můžu se napít kaktusové šťávy, pak půjdu do lesa a zazpívám si staročeskou píseň. Cestou potkám Dianu, jak se vrací od gynekologa. Daruje mi krásný prsten, já si sednu vedle kanálu a zavřu oči. Miliony housenek pochodovaly v ulicích Londýna. Země se točí a vesmír si se mnou povídá. Jenže přežít není umění, pouhá povinnost...
|
