Nemám Tě rád, protože Ty mě nemáš ráda
Jsem nevítaný jako voda z kapajícího kohoutku.
Dávno jsem Tě přestal bavit a Ty mě k smrtí nudíš,
Nevím, proč s tebou v posteli dělám ještě stejný důlek.
Láska, co máme je jako černý mrak se zlatými okraji,
Který nikdo nechytí a jenž se nezastaví.
Přežene se nad naší společnou zemí nikoho,
A divokým lijákem tropické bouře nás pohltí.
Kdysi jsi mi v autobusech sedávala na klín,
A hádky svých paží ovíjela okolo mého krku.
Hledal jsem ušima prohlubně tvých klíčních kostí,
A smál se tiše do voňavých černých vlasů každé úterý.
Nikdy už nepolapíš mou zaječí duší, krasavice
Myslíš, že patolog snů pije hořkou kávu rád?
Ukončíme výstup a nástup, dveře se zavírají,
Na další přestupní stanici to máme příliš mnoho schodů.
Známe květiny na prostěradlech našich postelí zpaměti,
Tlusté diáře plné důležitých poznámek pleskají o stůl.
V kuchyní ztvrdlo pečivo od včerejší večeře,
A ty zase voláš a voláš a voláš a voláš a voláš a voláš. |