Nemám Tě rád, protože Ty mě nemáš ráda

Jsem nevítaný jako voda z kapajícího kohoutku.

Dávno jsem Tě přestal bavit a Ty mě k smrtí nudíš,

Nevím, proč s tebou v posteli dělám ještě stejný důlek.

Láska, co máme je jako černý mrak se zlatými okraji,

Který nikdo nechytí a jenž se nezastaví.

Přežene se nad naší společnou zemí nikoho,

A divokým lijákem tropické bouře nás pohltí.

Kdysi jsi mi v autobusech sedávala na klín,

A hádky svých paží ovíjela okolo mého krku.

Hledal jsem ušima prohlubně tvých klíčních kostí,

A smál se tiše do voňavých černých vlasů každé úterý.

Nikdy už nepolapíš mou zaječí duší, krasavice

Myslíš, že patolog snů pije hořkou kávu rád?

Ukončíme výstup a nástup, dveře se zavírají,

Na další přestupní stanici to máme příliš mnoho schodů.

Známe květiny na prostěradlech našich postelí zpaměti,

Tlusté diáře plné důležitých poznámek pleskají o stůl.

V kuchyní ztvrdlo pečivo od včerejší večeře,

A ty zase voláš a voláš a voláš a voláš a voláš a voláš.