|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Oba se trápíme,
jen každý po svém, jinak,
své city vpichujem
den co den na napínák,
vrážíme na kůly
či do železné panny,
kleštěmi trháme
a solí sypem rány,
bičujem mlčením,
pálíme pochybnostmi.
Den za dnem mučením
své lásce hýbem kostmi,
má samé modřiny, šrámy
a fraktury.
A pokud na chvíli
z té hrůzy tortury
v kavárně, v posteli
polevíme,
jakápak úleva,
když oba
pokaždé dobře víme,
že žádné polibky nás těch muk nezbaví,
sotva se rozední,
začne vše znovu,
jak když se milují
trestanci bezhlaví
při cestě poslední
na káře ke hřbitovu! |
|
|