Princezna a bojovník (režie: Tom Tykwer)

Jsou filmy, které jsou tak špatné, že o jejich špatnosti nemusíme prostřednictvím recenze přesvědčovat sebe ani nikoho dalšího (ačkoliv to může být vcelku zábavná činnost). Pak jsou filmy, které nejsou příliš dobré, ale něco nás nutí vypíchnout jejich nedostatky. Dále tu jsou filmy, které považujeme za kvalitní, ale neumíme o nich nic napsat. Ale abych se dostala k věci. Já se budu zabývat snímkem naprosto odlišným, který spadá do poslední, mnou vytvořené kategorie filmů. A tou kategorií jsou filmy kouzelné, kterým prostě nemůžete nevěnovat pár řádků.

Snímek je příběhem zdravotní sestřičky Sissy, která pracuje v psychiatrické léčebně. Sissy je víceméně vyrovnaná se svým osudem a nesnaží se nijak vybočit z lajny, po které se její život ubírá. Místy na diváka působí až hypnotickým dojmem, výraz její tváře se v podstatě nemění a její chůze je mechanická (skvěle ji ztvárnila Franka Potente, která se z odhodlané rudovlasé běžící Loly dokázala proměnit v tuto nenápadnou světlovlasou bytost). V léčebně se na Sissy upínají všichni pacienti a i toto Sissy přijímá bez jakéhokoliv odporu. Až nehoda, která se jí jednoho dne přihodí, způsobí, že se Sissy alegoricky probudí. Ve chvíli, kdy leží pod náklaďákem a nemůže dýchat, se pod auto schová příležitostný zloděj Bodo a zachrání jí život. Právě scéna, kdy Bodo provádí Sissy tracheotomii, je naprosto neuvěřitelně natočená a působí možná nejsilněji z celého filmu. Také je to jediná scéna filmu, kdy slyšíme vnitřní hlas Sissy, která by Bodovi ráda řekla, jak se jí líbí jeho vůně, a že nejspíš cucal peprmintku, protože jí teď pálí v plicích. Jsou to věci naprosto běžné, možná v tu chvíli zdánlivě absurdní, přesto, nebo spíš právě proto vytvářejí neopakovatelnou atmosféru této poměrně dlouhé scény.

Po „zázračném“ uzdravení se Sissy rozhodne najít svého zachránce, protože věří, že nemohla být náhoda, že jí zachránil život. Nedočká se zrovna pohádkového přivítání a až sled následujících událostí svede tyto dva dohromady, aby mohli odejít neznámo kam. Úkryt, jehož se dostane Bodovi při útěku, je poměrně symbolický a člověka až zarazí, že proti tomu Bodo neprostestuje. (Pozn. pro spoilerůchtivé jedince, Sissy Boda schová ve zmiňované psychiatrické léčebně).

Postavy, místa a situace ve filmu jsou poměrně konkrétně určené, působí realisticky a zároveň se prolínají s nějakou vyšší mystickou rovinou příběhu. Stejně jako ve filmu Lola běží o život, i zde hraje důležitou, ne však hlavní, roli náhoda, bez níž by nic nedopadlo tak, jak dopadne. Podobnost shledávám i s dalším Tykwerovým snímkem Nebe. Konkrétně jde o motiv útěku dvou lidí, muže a ženy, ať už má tento útěk význam přímý nebo alegorický. Sissy, jakožto neambiciózní, možná i trošku naivní stvoření, které by člověk snadno přehlédl, a Sissy jakožto spící princezna, kterou zachrání onen „bojovník“. Proč je Sissy nazvána princeznou mi došlo dříve, než to, proč je Bodo bojovníkem. Zde se však obracím více než na jeho činy na jeho charakter. Na to, jak za každou cenu bojuje proti Sissy, která za ním neustále chodí, a proti slzám, které se mu častěji než by chtěl objevují na tváři. Vysvětluje je dědičnou poruchou, kterou zdědil po rodičích...

Snímek Princezna a bojovník se nese ve velmi pomalém a rozvážném tempu a nechává tak diváka v klidu přemýšlet o událostech a postavách, které se v něm objevují. Je to film, který nelze podrobit jednotné analýze s jednotným závěrem.