starci nad hlavou spínali ruce
už mělo být ráno
a přesto se nepřestalo stmívat
prázdné skořápky se lámaly ještě před došlápnutím

zatoulaná divoženka hrála na flétnu
čert vzal rytmus
a ji ani nenapadlo si pro něj dojít
naboso
obcházela jsem kořeny
jen o jeden jsem zakopla
měl oči jako já

dávno ze mě vesnice opadala

víla hrála o tři kroky
nazpět
kolikrát se otočíš
tolik ti přibude vrásek
a když se neotočíš
počkají až se obrátí cesty

flétna mě chránila před vlkem
a víla sešla z cesty

už drahnou dobu musel děsit
snad jen tou pověstí
vypelíchaný a jestli kdy mohutný
věk mu začal ubírat
chtěla jsem ho odkopnout

ale zželelo se mi ho
chvíli jsem zůstala
a když mi les popletl hlavu a pustil dovnitř strašidla
bylo už pozdě odejít

nosil mi zdechliny k večeři
a za úlovek se nechával hladit po svrabovité srsti
nikdy jsem neřekla že jídlo smrdí
že i on

a byl čas jít
přišel si pro mě hastrman ze včerejška
láska mu dala najít mě až tady
aby mi neutopil sestru
šla jsem

cestou mě hejkal chytil za hlas
a svým mi na oplátku do dlaně vypálil cejch

co na tom
jak jsem vodníkovi utekla

měsíc dnes neměl co skrývat
i když je to jen polovina pravdy
cizí kovář se opřel do spánku
k slunci se nepodívat