Tak složitá a neproniknutelná
jako láska
je jen smrt
a hvězda bláznů
když usměje se bezzubými dásněmi ---
Předpeklí i stíny samotného krále
ďáblů
sypou pasti dutých masek
po zemi
a čekají kdo je zvedne a pak
s úžasem naivního děcka vzhlédne
a daruje
pro radost
i mlžení ...
Jen ruce nemnohých se protnou
bez otázky
zkroceným ohněm vonící ---
navenek vědomé si deziluzí
všední a ne jiné než
mají ti druzí
zrozené pro hrubonitný úplet
slova
těžce vykrajovaného z propastí a skal
Slova
se závažím oběti
stále unavené
lásky ---
A když jim samým cesta odepřela cit
i cíl
po nelehkých a místy sladkých
kolejích
místo pláče sní
o štěstí
ostatních ...
|