|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
""Rudolf Steiner:
Fruits of Anthroposofy
(Plody antroposofie) London R. Steiner Press 1986. 76 stran.
Walldorfské hnutí si vydobylo v alternativním školství významné místo. Proto nás zajímají jeho principy, které před 80 lety formuloval "jasnovidec" R. Steiner. Ten vychází z předpokladu, že agnosticismus, nevíra, je největším nepřítelem lidstva.
Hlavním protilékem je rozvoj obrazotvornosti. Lze tak činit cílevědomě od rozvoje paměti postupným pronikáním úrovní principů ke kosmickému rozměru. Metodicky se tak probouzí zasutá intuice, tak nezbytná k duchovnímu zrání jednotlivce i celých společností.
Antropozofové ještě za života Steinerova měli velké potíže, když chtěli šířit jeho poselství mimo kulturní oblast, kde převládala němčina. Steiner byl totiž těžko srozumitelný i pro své krajany, neboť si liboval ve složitých souvětích, prokládaných novotvary antroposofických termínů. Následkem toho překlady měly charakter hlavolamů, vyžadujících interpretaci. K překonání jazykové bariéry Steiner zvolil členku původního představenstva Antroposofické společnosti E. Vreedeovou, aby řídila tým překladatelů Georga Adamse. Tak vznikl revidovaný a zjednodušený text zásad, který sloužil jako předloha pro překlady do tuctu jazyků. Je pravděpodobné, že existuje i celkem slušný překlad český. Budeme rádi, když ho někdo ve svých knihách objeví. Jde o souhrny, ne původní přednášky z r. 1921.
Steinerovo obrazotvorné vnímání se opírá o instinktivní imaginace přírodního filozofa Ernesta Haeckela (1834 – 1919), stoupence A. Schopenhauera Eduarda Hartmanna (1842 – 1906), který ztotožnil filozofii s metafyzikou. Zabývá se naukou o podstatě světa, absolutním Základem, který se skrývá za jevovou stránkou skutečnosti. Dále ho fascinuje Goethův vhled do povahy rostlin. Na Hartmannovo dílo Filozofie nevědomí Steiner reagoval polemickým spisem Filozofie svobody. Silně ho ovlivnila i životní filozofie, jak ji vyjádřil Friedrich Nietzsche (1844 – 1900) ve spise aforismů Tak pravil Zarathuštra (česky 1920), kde pojímá filozofii jako umění žít v individualistickém světě „nadlidí“.
Druhá přednáška definuje antroposofii jako duchovní vědu. Na mušku si bere v anglosaských zemích tak oblíbenou jógu, jmenovitě její soustavu dechových cvičení. Varuje před nimi a upozorňuje, že mohou mít nepříznivé zdravotní následky. Swedenborga (1688 – 1772) sice uznává jako špičkového vědce své doby, ale zpochybňuje jeho mystické vize, které pokládá za chorobné výplody nemocného člověka. Oceňuje, že Swedenborg popularizoval Goetheho vhledy do přírody. Závěrem se vrací k Haekelovým teoriím ve spise Die Welträtsel (Záhady světa).
Dodnes aktuální je 3. přednáška ve Stuttgartu z 3. září 1921. Je o propasti mezi kauzálním vysvětlováním přírody a světovým mravním řádem. Mravní řád má úzkou vazbu k estetice. Společensky nejvýznamnější oblastí krásna je umění, na něž walldorfské školství klade tak silný důraz. Steiner připouští, že lidé umělecky nadaní mívají odpor k tzv. společenským vědám a ryze akademickým předmětům. Ryze antroposofickým předmětem je eurytmie, kombinace baletu, hudby, tělovýchovy a estetiky. „Nejsme nabádáni, abychom svou myšlenkovou činnost omezovali jen na sféru každodenního života... Tímto způsobem nikdy nevstoupíme na cestu k duchovní vědě, nadsmyslové oblasti a intuice.“ (s. 73) Duchovní věda potřebuje vdechovat ovzduší svobody.
Bohužel současná generace nástupnických ideologů, místo aby vedla plodný dialog se špičkovými představiteli dnešní vědy, k nimž patří např. fyzici Fritjof Capra, Werner Heisenberg, Geoffrey Chew, neurochirurg Carl Pribram, psychiatři R. D. Laing a Stan Grof, přežvykují jen přírodovědce a filozofy z konce 18. století jako je E. Haekel, E. Hartmann aj. kteří se sotva v poznámkách pod čarou dostanou do vysokoškolských učebnic. Pro ně je Steiner jediný pravý prorok, alfa a omega pedagogické soustavy. A tak encyklopedické poznatky, které v době svého vzniku byly významným příspěvkem ke spiritualitě, končí jako sekta žijící za vysokou zdí. Steinerovo „oko ohně“ do jemnohmotných oblastí přineslo i pravdy, které pominuly. Prubířským kamenem je „oko Pravdy“, na něž jediné je spolehnutí.
dr. Boris Merhaut, 2005, Brno
- Zájemcům poskytnu na autora kontakt; -Zeanddrich E.
."
|
|
|