Žena mého života

šibalka modrooká, s přidrzlým
úsměvem,
ukradenou koloběžkou,
hraje si s pannami.
Je jí šest,
možná i sedm.

Šel jsem kolem ni a
začal si s ní hrát.
„Jsi blbý!“ Odsekla a vyprskla
smíchy.
Možná i na tom něco
bylo.

Šibalka dospěla a ležela vedle mne
v posteli nahá.
Bylo jí šestnáct,
možná i 17.
Rozpustile se na mě usmála a
prohrábla si zpocené
vlasy.

Hráli jsme si zase
spolu a ona
mi říkala hlupáčku,
Možná i na tom něco bylo
a já o ní
přemýšlel.

Modrooká šibalka vyrostla.
Máme auto,
dům,
zahradu a zahradníka.
Krásné modrooké děti
a jí je třicet šest možná i 37.
Teď už si nehrajeme a
ona mi říká hajzle a hlupáku.

Přemýšlel jsem o tom,
a asi i na tom něco bude.

Přesto ji miluji a
stále si chci hrát...