|
Kadibudky
Tajná sms,
přeju valentýnský úspěch,
nemám nový mail...
Plácám se od pólu k pólu,
mužský magnetismus do nekonečna
ve mně vyvolává napnelismus.
Proč
peroxidový blondýny s umělýma kozama,
permanetním make-upem,
krvavýma nehtama
jsou šťastně zadaný
a normální holky nešťastný?
Měla jsem hluboký výstřih a sukni,
kterou jsem měla s tebou na plesu,
červený víno, kolu.
Říkali,
že mi to strašně sluší.
Když mi Jana na talířek dávala suši,
přišel Dalibor.
Pozdravil,
s Janou se seznámil,
dotkl se mého ramena
a
víc se s námi nebavil...
Ten druhý byl v hale,
tvářil se tajemně,
když mě viděl.
Usmál se,
zavrněl,
pozdravil
a zmizel...
Bála jsem se konfliktu mezi nima
naprosto zbytečně.
Je nedělní večer,
sama jsem
a píšu tobě
konečně.
Včera jsem zvládl rekordní počet pochůzek.
Zařídil milión a půl věcí.
Finálně jsem si potvrdil,
že k mikroskopu,
ke kterému mě za boha
nechtěli pustit,
proudí davy nýmandů.
Inu
stranická disciplína
musí být.
Jsem
nasrán opět
na maximum.
Nebuď nasrán.
Mě připomeň si,
jak se v sračkách stále plácám.
Až ucítíš pracovní tlaky
a
zavalí tě další hovna,
vzpomeň si,
kde jsem zrovna:
ve třídě Bajaja bojující s mnohohlavým drakem
spáruju na tréninku
se svým právníkem
platím pokutu za špatné parkování
Sraní
je všude kolem
s vohnoutama,
vohnoutkama,
zmrdy a zmrdama,
s debilním ex,
policajtama,
i tajným zdrojem...
Máš pravdu.
Ale
kdybys hledala dalšího křivého,
zamindrákovaného obšourníka
- jsem tu pořád ještě JÁ!!!
Zítra se půjdu nechat opíchat na chřipku.
Jak to máš s časem,
ale ty vlastně pořád trénuješ,
co...?
Život je
jako
kadibudka.
Některá
smrdí do dálky,
jiná je
vyčištěná...
|
