|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Mesiáš na žlutém zábradlí
1705 otevřel Adama a Evu od Karla Šiktance a začal recitovat.
„ Byl den.. a byla noc.. a Země byla nesličná a pustá..“
K zastávce se začaly stahovat stíny s prokácenými ústy.
„ To se modlíš ?“ zavolal první z bezdomovců. 1705 nereagoval.
„ Vyser se na něj..“ dloubla do bezdomovce jeho přítelkyně.
1705 četl dál.
„.. a déšť mu zalil ústa..“
Schylovalo se k dešti, ale nikdo si proroctví v 1705 slovech nevšímal.
„ Ty krávo !“ prohlásil kluk v kapsáčích.
„ To je dobrej pošuk !“ dodala holka v minisukni a chytla ho kolem krku. Začali se líbat.
A 1705 jim hlásal lásku.
„.. jsem Eva.. řekla tišeji než les..“
Bezdomovců přibývalo.
Jeden nebo dva před 1705 dokonce poklekli.
Stal se Mesiášem. Prorokem Poezie. Vztahovali k němu ruce.
„.. bil zvon.. a kvetl hadí mord..“
Klečících přibývalo. O něco se rvali.
„ Do prdele, ty peníze jsou přimrzlý, nebo co..“
„ Nešahej na to !“
„ Ty krávo !“
1705 musel před rukama dychtivýma po dotyku Zvěstovatele ustoupit do autobusu.
„.. jsem Adam.. vše se začíná a končí od začátku..“ zarecitoval zpaměti zachmuřenému řidičovi.
„ To mě nezajímá, kam jedete ?“
„ Do Unčína.. žal i vděk jak vydražený nábytek..“
„ 9 korun.“
1705 šáhl do kapsy a zjistil, že jeho peníze už posloužily jako nechtěná almužna bezdomovcům.Usmál se na řidiče a daroval mu nejkrásnější pasáž.
„.. klekl ji k nohám.. zalklá tmou.. skryla ho sama před sebou..“
„ Vystupte si.“
Venku mrzlo.
Bezdomovci odešli a kluk se hrabal dívce pod sukní.
„.. byv stvořiv pozdní lásku,“ poznamenal 1705 zklamaně a rozeběhl se naprázdno nádražím.
Bylo mu smutno.
Na zledovatělé kaluži sebou fláknul o zem a tam s výhledem na hvězdnou oblohu a naraženou holenní kostí ( která bolela jak čert) si uvědomil, že:
„ La Poesie est morte.“
Naštěstí věřil v reinkarnaci.
|
|
|
