To není poezie, to jsou nějaké
deníky
Něco se ve mně dalo do pohybu
Přišlo jaro
V práci mě nutí k nesmyslným korekturám
tvářícím se jako poslední výkřik muzikologie
V bordelu na pracovním stole jsem našel
stravenky co jsem si nechal proplatit úklidovou firmou
Dvě úmrtí kolem:
profesor-rodinný přítel (78 let)
co mi kdysi řekl
jestli chcete vidět otce do dvou
měsíců na prkně
tak tam toho psa nechte
koupili jsme totiž mámě bišona
A moje první učitelka angličtiny (té bylo přes devadesát)
které mám hrát v pátek na pohřbu
takže zas dávám cello na záda
což je to poslední co s ním ještě svedu
uchopit popruh
Ale nejvíc, nejvíc mě zasáhlo
když mi říkala, proč pořád visím na facebooku
Buduješ si svůj sebeobraz, je to
maska
Pořád se strašně kontroluješ
Jo, to byl zásah, uznávám
Dopadne to tak, že sedím u čtvrtého piva s litevským
básníkem
(čtvrté pivo je na mě výkon)
říkám mu že v jeho básních nejsou děti
a myslím si: co když jsme gayové
nakonec za mě musí platit
protože jsem mu předtím koupil svoji knihu
(chtěl jsem ji ukrást ale byl tam nakladatel)
a teď nemám hotovost
je to fakt trapný, říkám
a myslím si:
hlavně aby o tom nenapsal
|