Než zváben vůni sladší medu

vrhneš se růžím v ústrety,

chci poradit ti, jak jen svedu -

- jestli znáš sám, že pod květy

nejeden trn je zakletý

a oči zavřeš před tou bídou,

poslechni proslov poety:

květ vezme čas, jen trny zbydou.

Popatřme floutka, neposedu,

jak hýří, samé zálety!

Ač střídá slečny v rychlém sledu,

přec věkem skončí u mety

náruče tlusté Markéty,

nebo snad s roky sešlou Lídou?

Kde krása je, kde samety?

Květ vezme čas, jen trny zbydou.

Tak nalijme si pravdy jedu,

ať nejsme tu za poplety:

když číháme jak na posedu,

když podnikáme nálety,

píšeme kráskám sonety,

za vděk chcem vzít jen první třídou,

stále platí co před lety:

květ vezme čas, jen trny zbydou.

A my? Vyhrňme manžety

před zrcadlem či lesklou slídou

a ceďme trpce přes rety:

květ vezme čas, jen trny zbydou.