hloubeným světlomety

v půlnoční černé krajině

je malý pokoj,

v kterém voní květy,

parfém a jídlo z kuchyně,

v posteli pyžamo

a nové povlečení,

ručníky v koupelně

a prádlo v komoře,

tou vůní usínám,

vždy šťastný, vyléčený

jak vlnky kouzelně

na písku u moře.

A také když se ráno budím,

nos plný vlasů hostitelky

a její hlavu na své hrudi,

nejraději bych sáh pro pastelky,

paletu nebo aspoň oční stíny

a namaloval na peřiny,

(ač nemají to chlapi ve zvyku

a jinde úklid hopem beru),

že lítám v těžkým návyku

a pro tu něžnou atmosféru

těším se, jak nám svařím kávu,

z ledničky vyndám ranní stravu

a pak pečlivě ustelu,

vždyť učíš mě:

čím příjemnější ovzduší,

tím víc nás oba hladí po duši…