NEUKOJENOST

                            Roztržitě  hladím

                            kostkovanou  deku    ----  

                            Pak  zamáčknu

                            nejistotu  v  dlani        

                            než  zahučím  do  tunelu

                            trapných  snů  a  přání  . . .

                            Oči  si  zavážu  na  uzel  

                            žvýkačku  do  úst

                            s  bublinou  děsu     ---- 

                            a  po  špendlíkách

                            se  vydám  úžinou

                            přivonět  k  lesu    

                            ( Digitální  návod 

                            bude  snad  přiložen . . . )

                            Cítím

                            jak  se  vypařuji  do  výšky

                            a  padám     ----     ----

                            Potom  tuhnu  v  tenkou 

                            slizkou  hmotu

                            s  granulemi  pochyb

                            ve  studeném  potu     ----     

                            A  opona  škodolibá 

                            zdálky 

                            sebou  cuká  smíchy   

                            ( Přitom  ještě  zívá ! )  

                             ----    Celou  trasu 

                            tedy  opakuji  znovu  

                            ( a  furt  znovu )    ----     

                            s  nejnovější  verzí

                             internetu  . . .