Dračí lov - Aladin

Země se otřásla. Ještě chvíli bylo slyšet pravidelné hluboké dunění, doprovázené slabšími otřesy půdy, které se pomalu vytratilo a bylo naopak vystřídáno přibližujícím se dusotem kopyt. Skupinka jezdců v plné zbroji se vynořila z nedalekého lesa a zamířili ke skalnatému vršku... Pět jezdců, v jejichž čele jel na černém oři mohutný obrněnec, stažené hledí, hřebeny na náramenících. Po chvíli dal znamení k zastavení. Horká pára se řinula z nozder již dlouho štvaných koní, nyní šťastných, že jim byla dopřána chvilka odpočinku.

   "Ta rána ho musela dostat!" zařval jeden z jezdců po chvíli. "Viděli jste jak pak vrávoral v letu?"
   "Tvá střela to nebyla Samueli" ozvalo se zpoza dosud staženého hledí.
   "Musel jsem mít poškozenou zbraň, jindy mířím přesně, však víš."
   "Jak jinak!" sundal si helmici a s varováním v očích pohlédl na Sama: "Nech to plavat, v každém případě musel skončit tady. S tím zraněním se moc daleko dostat nemohl."
   "Ale co teď uděláme Graywane? Tahle oblast je plná jeskyní, může být v kterékoli z nich."
   "Ve skupině bychom to prohledávali do noci, to si nemůžeme dovolit! Nezapomeňte, že jsme placeni za rychlost."
   "A ne málo?" spokojeně zamručel.
   "Rozdělíme se! Vy dva jeďte vpravo, vy doleva, já jedu přímo. Ten už moc ebezpečný být nemůže. Až ho najdete, dejte znamení na roh. Jasný!" kývli hlavou. "Dobrá, tak do toho. Nejste tu na pikniku... Hou!"
   Koně zaržáli a poslušni ostruhám, následovali vůli svých pánů.

Do ruda rozžhavený meč zazvonil o kameny. Trsy travin a blízké stromy vzdaly svou snahu o přežití a lehly popelem. šupiny se zaleskly ve večerním slunci. Rozepjal své masivní křídla, naposledy se zarmouceně podíval směrem k zčernalému místu, zatřepal hlavou, udělal pár kroků, máchnul křídly, vznesl se a kolébavým letem se vydal na západ... do hor.

DreamWorld - T.h.e_O.n.e

To ráno bylo normální....typické pondělní ráno přesně takové které Michal nesnášel.Po víkendu stráveném s Jane se cítil nádherně...jenom pomyšlení na školu mu radost kazilo....V tom ho ze vzpomínek vyrušil telefon....kdo to může teď může volat?Otráveně zvedl sluchátko a tu se mu oči rozzářily...Jane...nazdar...jak se vede..."zeptal se chvějícím se hlasem....po třech měsících byl pořád ještě nesvůj když s ní mluvil...Ale nic...jen se chci zeptat jestli už půjdeš nebo jestli mám jít dál..."pár sekund mu trvalo co tím myslí....skočil k oknu a uviděl ji jak stojí naproti před domem a mavá na něj...Hned,hned jsem tam..."zakoktal a vrhnul se po tašce na učebnice přičemž málem zničil polici s rybičkami....O pár minut později už odcházeli spolu s Jane na stanoviště školního autobusu...V tom na něj zavolala matka že si zapomněl jídlo a Michal se na Jane omluvně podíval a utíkal zpátky domů pro jídlo....Vracel se zpět k Jane když si všiml jak se jedno auto řítí ulicí na jejíž křižovatce Jane stála spolu s skupinou kamarádek.Michal si řekl že si jich musí všimnout a tak šel dál....o chvíli později již bylo jasné, že Jane a skupinka lidí okolo ní o autě ví a o kus ustoupily.Jenže v tom okamžiku vjelo přímo do cesty autu nějaké dítě na trojkolce kterého si všimla jen Jane....Na upozornění nebyl čas a tak ze všech sil vyrazila směrem k místu které hrozilo stát se místem tragédie...Michal se rovněž rozběhl aby zabránil katasrofě, ale Jane byla blíž a byla rychlejší...Ozvalo se kvílení brzd...tupý zvuk nárazu a bylo ticho....Po chvíli zpoza auta pomalu a s křikem vyjelo dítě na trojkolce...ale Michal ztuhl...kde je Jane....Rozběhl se co mohl k místu srážky a z toho co viděl málem omdlel....Jane ležela pod koly auta dolní polovinou těla a hlavou ležela v velké kaluži krve která se neustále zvětšovala...Před očima se zatmělo a Michal se snažil odpotácet na kraj silnice...po jednom kroku se zhroutil vedle Jane...
Nemocnice:Michal se probudil a hned na to ucítil ostrou bolest v hlavě.Pokusil se zvednout a najednou se vrátily vzpomínky na Havárii a na...JANE....v tom okamžiku vstal z postele a vyšel ven z pokoje.Doktorka do které vrazil hned za dveřmi ho zachytila a řekla,,Pojď zpět do pokoje...musím se tě zeptat na pár otázek...Po chvíli vyptáváni na jméno a bydliště se Michal zeptal na Jane.,,to je ta dívka která měla tu havárii? na to ti zavolám primáře..moment" a odešla...Kdyz asi za pět minut vešel do dveří vysoký tmavovlasý doktor,Michal věděl že se něco děje....Určitě jsou zranění vážná...Doktor Peters jak se mu představil si sedl na postel a podíval se na Michala.,,Nebudu ti nic nalhávat,děvče na které jsi se ptal zemřelo asi před 20 minutami....zrovna když jsi se ty probudil...."Nic dalšího co doktor řikal Michal neslyšel....vidění se rozmazalo a pak Michal opět upadl do bezvědomí...

Jsou to tři týdny co Jane zemřela a Michal se pomalu začal dávat dohromady.Dnes byl na turnaji v basketu a byl tak utahaný že už ve sprše usnul.Sotva se svalil do postele, usnul a neveděl o světě....až se najednou probudil na louce a nevěděl kde je.Vypadalo to jako v létě protože všude byly květiny a na obloze ve výšce kroužil orel.Najednou zaslechl tichý zpěv který znal.Ale osoba která tu píseň zpívávala byla mrtvá....ten hlas patřil Jane.,,Jane?...Jane jsi tu?" zeptal se Michal.Ticho..jen orel na obloze vydával klasický křik....,,Miki?....tady jsem...."ozvalo se za ním.Michal se s leknutím otočil a zůstal s ůžasem v očích stát.

Jane...jeho mrtvá přítelkyně stála za ním a smála se na něj.Na rameni jí seděl velký orel,ten který předtím létal po nebi.Světle modré šaty vlály ve větru a blond vlasy ve světle slunce vypadaly jako záplava zlata,jako by měla kolem hlavy auru.Michal opatrně a s nedůvěrou přistoupil k Jane a chvíli ji pozoroval.S nádherným ůsměvem ve tváři jej pozorovala a pak k němu přistoupila a objala ho.Michal nejprve nevěděl jak reagovat ale pak rezignoval a rovněž Jane objal.,,Kde to jsme...co se to děje"šeptal jí do ucha ale Jane řekla jen,,Važ si toho že jsme spolu...na nic jineho nemysli.Chvíli se objímali až najednou Michal ucítil jak se mu v objetí vzepjala a mezi rty jí proklouzlo zasténání.,,Jane?...Co se děje?...Jane!!" zeptal se Michal a podíval se Jane do tváře.Uviděl její oči,oči které ještě před chvílí tak štastné a záříci,nyní vyzařovaly jen strach a bolest a její ústa která se uměla tak krásně smát se nyní křivila v bolestivé grimase.

Vyděšen od ní poodstoupil a viděl jak s Janiným tělěm něco smýklo na stranu..pak na druhou....a na konec zůstala viset ve vzduchu jako přibitá na kříži.V kolenou a loktech se objevily obrovské rány ale nebylo vidět nic co by je způsobilo,jen krev která se z nich řinula proudem.Nakonec se ještě objevil provaz a omotal se jí kolem krku a připoutal ji k imaginárnímu trámu který ji držel ve vzduchu.Michal přemýšlel jen okamžik a pak si řekl že jí musí pomoct...ať je to kdokoli.Vyskočil nahoru k provazu ale okamžitě se pustil...jakmile se ho totiž dotkl,ten provaz se rozpálil k nevydržení....ale vzápětí vyskočil znova odhodlán ten provaz rozvázat ať se děje co chce.Když seskočil ruce měl strašně popáleny ale provaz byl pryč.Obešel Jane a kousek poodstoupil aby viděl co se děje.Jane krvácela z mnoha ran...jako od biče a bylo vidět že je v bezvědomí.Musel ji sundat dolů ještě než se něco stane.

Sotva udělal krok,mezi ním a Jane se objevil kdosi třetí....postava v černém plášti v kapuci.Do tváře vidět nebylo a Michal si nebyl jistý jestli vidět do tváře té osoby vůbec chce.,,Nech ji...Jane je moje nebo to co jsi teď viděl nebylo nic proti tomu co bych jí udělal příště" řekl hluboký mužský hlas a ukázal na Michala prstem z něhož vyšlehl rudý paprsek který jej zasáhl do hrudi.Zatímco padal k zemi všiml si že se Jane za podivnou postavou snaží zvednout hlavu.Doufal že tohle všechno není kvůli němu....Sotva se sebral ze země uviděl jak postava v černém přišla k Jane a jedinou ranou do obličeje ji opět zbavil vědomí.Neuvěřitelný vztek dodal Michalovi sílu a vrhl se na podivného muže.Ani nepostřehl kdy se to stalo,jisté bylo jen to že najednou letěl na opačnou stranu než chtěl a v prsou ho opět pálila známá bolest po zásahu podivným paprskem....tentokrát však mnohem víc než předtím.Poslední co si pamatoval byl bolestivý dopad na zem a v dálce doznívajíci Janin pláč který přehlušoval smích...smich který určitě patřil muži v černém.

Pak se všechno ponořilo do temnoty.

První co Jane zaznamenala byla bolest...po celém těle ale hlavně na rukou a nohou...Po chvíli si zvykla a pomalu a se rozhlédla okolo.Byla v pokoji který vypadal spíše jako byt...bylo tu vše co je třeba,koupelna...kuchyně...prostě všechno.Ale něco jí tu chybělo ale pořád si nemohla vzpomenout co....a přitom to byla tak normální a běžná věc.....Pomalu vstala a podívala se na sebe v zrcadle.Sotva ji přešel šok z toho co viděla hned pochopila odkud se bere ta neustálá bolest která ji týrala na každém kroku.Celé břicho bylo jako zbičované a podle bolesti která přicházela ze zad jí bylo jasné že záda na tom nejsou o nic líp.Na zápěstí měla odřeniny od provazu které nepříjemě svědily a nutily ji neustále se škrábat.Na jednou se ozvalo jakési lupnutí a na prostřeném stole se objevilo jídlo.A najednou Jane došlo co tu chybělo....Dveře...nikde tu nebyly dveře.
Kolem jídla prošla aniž by se na něj jen podívala a po chvíli hledání musela konstatovat že tu dveře skutečně nejsou."Hledáš zbytečně" ozvalo se odkudsi"dveře nenajdeš protože tu nejsou..."."Kruci co se to tu děje" zašeptala Jane a hlas hned odpovídal."Zavřel jsem tě tu protože jsi nesplnila můj rozkaz...jasně jsem tě varoval že se nepokusíš spojit s nikým z tvého minulého života...a ty jsi moje varování ignorovala......teď poneseš následky"."O čem to mluvíš? zeptala se Jane která si ještě plně nevypomínala na to co se stalo předtím a odkud má všechna ta zranění.Neznámý hlas řekl jen jedno slovo ale to slovo spůsobilo že si Jane najednou na všechno vzpoměla a sesunula se v pláči na podlahu."Michal" řekl neznámý hlas.Sotva se jane trochu vzpamatovala tak pokračoval."Protože se jsi mne ignorovala což nemám rád musel jsem tě zavřít sem.Máš tu vše co potřebuješ a co tu není a budeš to chtít tak ti sem dopravím.Tahle místnost je vyrobena z zvláštní hmoty která neutralizuje veškeré tvé telepatické a magické možnosti které jsi svou smrtí získala.Jak dlouho tu budeš jsem se ještě nerozhodl.Každopádně,budeš tu sama,Michala jsem varoval že každý další pokus tě kontaktovat...i když nevím jak by to mohl dokázat...bude pro tebe znamenat další mučení které bude mnohem horší než kterého byl svědkem....takže si myslím že tě radši hledat nebude...tedy bys v to měla doufat.Ty už nikdy Michala ani neuvidíš ani neuslyšíš a čím dřív si na to zvykneš,tím dřív tě pustím ven....do lesů...které máš tak ráda."Jane která to poslouchala se pomalu plnily oči slzami."Kdo jsi....kdo jsi že jsi takhle krutý..."zakřičela ze všech sil ale koberce na stěnách hlas utlumily."Já nejsem krutý...ale musím udržovat pořádek....nikdo tu nebude ignorovat Pána podsvětí....
To byla poslední slova která Jane slyšela předtím než z přílišného nervového vypětí ztratila vědomí.
"Slibuji ti že na něj zapomeneš......už tě nebude takhle trápit..."zašeptal ten jenž si říkal Pán Podsvětí.

Michal se probudil celý zpocený a s doznívající bolestí na hrudi.Opatrně vstal a šel do koupelny se podívat do zrcadla jak vypadá.Čekal popáleniny, protože podle toho jak ten zásah pálil to popáleniny být musely.....Sotva se do zrcadla podíval,strnul... byl v pořádku, ale přece ten zásah cítil a to znamená že se mu to nezdálo...nebo zdálo?Protože už se mu spát nechtělo tak se oblékl a šel se projít než půjde do školy.Ani nevěděl jak a dostal se do nějaké části města, kde nikdy nebyl.....a nevěděl, jak se dostat domů. Okolojdoucí se s ním nebavili a tak mu nezbývalo nic jiného, než bloudit a hledat...Šel po jedné z mnoha ulic, když najednou uviděl nějaký obchůdek v sklepení jednoho z domů.Nad dveřmi byla cedule"Věštba z ruky,vykládání snů".
Vzpomněl si na noční sen a řekl si že když už tady je tak se tam podivá.Vešel dovnitř a opatrně se rozhlédl.Byl v místnosti která byla sice malá ale příjemně zařízena.Na stěnách byly zvláštní koberce s podivnýmy znaky.....
"Přejete si"ozval se za ním mužský hlas a Michal se s trhnutím otočil.Uviděl malého staříky s silně prošedivělými vlasy."Dobrý den"pozdravil Michal a po nekolika minutách Jerrymu jak se mu onen stařík představil vysvetlil proc sem přišel...Povídali si spolu dlouho a Michal úplně zapomněl na školu...Když konečně odcházel, dal mu Jerry jakýsi kožený sáček s koženým řemínkem na krk...."až půjdeš spát vem si to na sebe....a nesundávej to".Michal si zavolal taxi, protože se mu už nechtělo nikde bloudit a nechal se odvézt domů.Sotva se dostal domů padla na něj únava, ale než se doplazil do postele, ještě se skočil vykoupat....Sotva se dostal do postele okamžitě usnul a nevěděl o světě.
Tou dobou si Jane povídala s Temným Pánem, který se jí představil jako Patrik a celkem si rozuměli i když Jane si si ním povídala jen proto, aby z něj dostala nějaké informace.Najednou se Patrik na Jane nějak divně podíval a hned po té vyskočil s křesla v němž seděl."tak ty toho nenecháš....nedáš pokoj....no jak chceš"s těmito slovy najednou zmizel a na jeho místě stálo velké zrcadlo.....mělo vyřezávaný rám a vypadalo velmi starobyle.Najednou zjistila že v zrcadle je nějaký pohyb a zvědavě se tam podívala.A najednou se jí málem zastavil dech a srdce začalo zběsile bušit.Michal stál na louce, kde se spolu posledně setkali a zmateně se rozhlížel.Najednou se za nim objevil Patrik a chvili si spolu povídali,když tu se najednou Michal otočil a utíkal od Patrika pryč.Běžel jako by směrem k Jane a ta viděla jeho oči rozšířené strachem.Najednou se za Michalovými zády zablesklo a Michal se s němým výkřikem zhroutil na zem....Patrik se k němu pomalu vydal a Jane spozorovala, že se Michal ještě hýbe.Tušila, co se stane a v tu chvíli věděla, že musí něco udělat...něco co by Michalovi pomohlo.....Najednou ji napadla jedna věc, která byla tak bláznivá, že by i mohla vyjít.Couvla kousek zpět a když viděla jak Patrik znovu natahuje ruku, která začíná zářit na nic nečekala a vrhla se do zrcadla.Patrik došel asi na metr k Michalovi a s nenávistí se na něj podíval"tak.....varoval jsem tě...měl jsi mě poslechnout...."Najednou se zablesklo a těsně předtím než z Patrikovy ruky vyletěl Zvláštní bílý blesk tak na Michala dopadla Jane.....V okamžiku jejich doteku, při kterém se oba reflexivně objali, se ozvalo další zahrmění a oba,Michal i Jane byli pryč.Tmavou a tichou mýtinou se rozlehl strášný řev a Patrik, který pochopil že ztratil nejen Michala, ale i Jane Se strašně rozzuřil a zmizel v bílém zablesku v kterém byla na zlomek vteřiny vidět špička vysoké věže kolem které se stahovaly mraky a bily do ní desítky blesků.

Poslední na co si Michal vzpomínal byl pád a tvrdý náraz na zem aby se o vteřinu později opět začal propadat aniž věděl kam.Co však věděl určitě bylo to že nebyl sám....
Probudil se na zemi a okolo něj byla samá mlha.Pokusil se vstát ale zamotala se mu hlava a znovu upadl na zem.Ležel na zádech a měl pocit že je na lodi která je na moři v nejhorší bouři.Jako by přes stěnu uslyšel kroky a protože už si vzpoměl kde byl předtím okamžitě vyskočil na nohy aby zjistil dvě věci.Mlha byla jen přízemní takže teď nic nebránilo jeho rozhledu a za druhé kroky které slyšel patřily Jane která se teď na něj vylekaně koukala.Chvíli tak stáli naproti sobě až si Jane sedla na zem a naznačila Michalovi aby si taky sedl.Když váhavě uposlechl,dala se Jane do řeči.Vyprávěla mu co si pamatuje od té nehody a Michal zjistil že i když je tu Jane déle než on neví o nic víc.

Asi po dvaceti minutách se rozhodli že tu sedět nebudou a šli dolů z kopce na jehož vrcholku stáli.Když sešli dolů narazili na cestu.....kam vedla vidět nebylo a tak se po ní vydali.Asi po hodině došli do vesničky která vypadala uplně opuštěná.Všude ticho,tma,a Michalovi přeběhl po zádech mráz.Šli dál a když došli na náměstí všimli si že se v jednom domě svítí a tak se rouzhodli že zkusí zaklepat jestli jim někdo otevře.Když zaklepali nikdo se neozval a tak si Michal dodal odvahu a pomalu otevřel dveře a vešel dovnitř.Vypadalo to jako příbytek nějaké kořenářky nebo někoho takového protože všude byly pověšené různé byliny a jiné věci.Chvilku se procházeli po domě a zjistili že tam nikdo není ale v kamnech hořelo a v kotlíku byla horká voda.

Najednou Michal uslyšel jak Jane zalapala po dechu a celá se roztřásla.V tom stejném okamžiku se roztřásla podlaha a z venku se ozval strašný rachot.Jane se zhroutila na kolena a Michal který když se přesvědčil že Jane nic nehrozí vyběhl ven viděl jak jsou všechny domy v vesnici likvidovány blesky si rychle uvědomil že stejné nebezpečí hrozí i jim pokud neopustí starý dům.Zvedl Jane a podepřel ji ramenem a pomalu vyšli ven z domu který se otřásal tak že si Michal myslel že se zřítí sám.Ušli asi dvacet kroků když si Michal všiml že blesky likvidují okolí jaksi systematicky a řekl o tom Jane.Chvilku to oba pozorovali a pak se Jane naklonila Michalovi k uchu a s obtížemi zašeptala jediné slovo:Patrik....když to Michal uslyšel polil ho studený pot...kdo to je že ovládá energii blesku....Z přemýšlení ho vytrhl pohyb Jane který by nečekal.Jane zastavila a klekla si na kolena a Michala stáhla za ruce k sobě.Michal se na Jane udiveně podíval a zažil další šok.Místo hnědých Janiných očí byla v obličeji jen dvě bledě modře zářící světla a Michal nevěděl jestli utíkat nebo co má dělat.Rozhodl se pro útěk ale Jane ho držela jako ocelovými kleštěmi.Najednou si Michal všiml že okolo nich se objevila bledě modrá kopule která měla stejnou barvu jako Janiny oči.Do kopule udeřily první dva blesky ale jejich energie byla odvedena do země která se po obvodu začala tavit.Tak seděli pod ochranou kopulí asi deset minut a Michal se všiml že intenzita a rychlost blesků slábne ale i jejich obrana slábne.Bledě modrá barva kopule se ztratila a nahradila ji temně rudá,žhnoucí barva lávy z které bylo okolo nich už jezero.Po dalších nekonečných pěti minutách Jane se zasténáním omdlela vyčerpáním a z nosu jí začala téct krev.Ochraný štít zmizel a jezero lávy pomalu začalo zaplavovat ostrůvek dosud chráněný Jane.Blesky se utišily a Michal pochopil že Patrik se teď jen dívá a těší se na smrt Michala a Jane.V tom si vzpoměl na to co mu říkal Jerry když se tehdy ztratil ve městě.Všechy sny se dají kontrolovat...jen se musí přijít na to jak.Michal který neměl čas na jakékoli skoušení musel doufat že se mu to povede i když vůbec nevěděl co vlastně chce dělat.Vzal Jane do náručí a postavil se doprostřed zmenšujícího se ostrůvku.Patrik který se skutečně díval do zrcadla a který pochopil o co se Michal pokouší se nestihl znova soustředit na přivolání energie blesků a mohl se jen dívat jak Michal s omdlenou Jane mizí v bílém záblesku světla.

Pokračování příště