CESTY na TOTEMU
jak je vidí literáti, výtvarníci i fotografové
čtvrtá tématická stránka
Po městě, vodě a světlu přicházejí tentokrát na řadu cesty. Překvapilo mě, jak je toto téma frekventované. Vzhledem k množství příspěvků nebylo možné obsáhnout je v celé šíři dosavadní historie Totemu. Kromě několika ukázek z roku 2001 jsou tu proto především příspěvky z let 2004 a 2005. Víc by se mi sem opravdu nevešlo, a i tak bude tahle stránka dost dlouhá. Vydejme se tedy po cestách, na kterých nás budou provázet autoři Totemu. |
Zimní nálada autor: danniel
Co se také neříká autor: egil
Jezero odezírá mraku ze rtů déšť jako slovo a odpovídá - pokaždé - čeřením. Zatímco mně zatéká pod kabát voda stává se svetrem a touhou po deštníku. To jen cesta nelže blátem, rány krví... ale když noha nohu míjí, krok zapomíná šlépěj, povrch louží je z křečových žil a nezrcadlí. Až přijdu k sobě, řeknu ti: Špunty jsou jako obratle páteří vypitých vín. Tam mě nehledej. Snad to byl jakýsi měkkýš, kdo si oblékl mou kůži. A ten vůl s ulomeným rohem byl jednorožec z nouze.
|
U cesty autor: Minerva |
|
Zima3 autor: monet |
Holomráz autor: ouvej Holomráz divný milenec co zbude, když ho svlékneš? nahota cest a bachař z cel let křiku nízko pod sluncem samotou v mrazu vázne dech krákání vran už ve vlasech do jara budeš vískat |
Cestující jsou povinni se za jízdy držet public transport blues autor: Kelly Chtěla jsem to zkusit na zadním sedadle autobusu ale uprostřed měl někdo místenku Stopla jsem nákladní vlak strojvedoucí byl kněz Trainspotting skončil na nákladovém nádraží Žižkov jak husiti u Lipan Nahýňala som sa z okien s touhou srazit vaz o sloup srazila jsem jen teplotu v kupé Nechtěla jsem odejít ako odchádzajú nočné spoje? Počet míst k stání: 2 tramvajová zastávka byla vzrušena ale on řekl: Ve stanici nelze
Kamarádi autor: Martin
Vyšli jsme z Konviktu a každý obtiskl do sněhu číslo své boty. Aspoň už víš kam zavolat, pokud by ta ukrytá cesta k Tvému domu jednou neroztála.
|
CESTA autor: Václav Mráz
Hladím rád kapky vody u okna dýchávám na sklo, a říkám si kolikrát
Chytám pak do dlaní oblaka deště, když kopce je trhají
a ještě Ještěd
pomalu po metrech všechno si promíjím, vždyť roky a měsíce kouř už nás nemíjí
a pražců jsou tisíce
Vyrovnání cesty autor: Pescatore
Ponechat meze Zbrkle neprchat Tady je vítr svěží Tam je tvar zde... moře plné neznámého Opatrně přejdi
|
Cesta do nebe autor: Suzi A.K. |
Cesta přes řeku autor: drfaust
Ve dne, mezi javorem a zimou, kdy v listech nacházíme barevné šílenství - tehdy tě vidím:
Mezi prsty ruky čtvero žeber ticha – jako zrcadlo, kterému schází stříbrná míza.
Odraz v něm je jen selháním jara, rozptýlený; do pavučiny mlhy.
Můj Bože, kdyby světlo mohlo být obloukové i tento den by musel být most.
|
zámecké ticho autor: provokace
Když cesty se míjí autor: Hozny
Větve se kříží, tvé listí, Dunivé tóny na každou druhou. Mé cesty v myšlenkách, Jinou chvílí jdou. Nevíš. Slova rychle plynou. Pramínky světel tvou chůzí propletenou, krok za krokem. Utíkej! Vidí tě, ale jinou než-li dřív. Bude těžké tě neminout, Bude těžké zůstat živ. Sčešu tě z jabloní jediným pohybem, Jedinou větou. Pálí se listí, Vůní nepůvabnou voní nám zítřejší ráno.
|
Cesta autor: rabako
Má slova jsou pár dní odstavená od úst jdou si vlastní cestou Možná i tunelem z písku, rozsáhlým hradem postaveným z touhy poznat během chvilky království Má slova jsou pár dní odstavená Ani zeměměřiči je neviděli v dálce Padám vysílená do klína trav a poznávám rozmlžené tváře odkvétajícího šeříku Má slova jsou pár dní odstavená Musí teď hloubit studnu a v neznámých krajích prosit o naslouchání
|
Sypané cesty zahrad autor: Vio
Díky Ianu Andersonovi...
Herbáře už se nenosí zahrady obrostly ploty do výše očí až zbyla jen obloha klíčem je zvrácená hlava do Slunce nechtěl vyslovovat jméno žena růže píseň zahrabaná kost potulní psi děkují za nocleh kálejí do záhonů bez ostychu bez výčitek
Odešel aby hledal sakury cause the flowers bloom like madness in the spring
|
Cesta do nebe autor: malahavranice |
Kudy na cestu? autor: Lenki
Prosím Vás, kde bych tady našla cestu k hradu? A k čemu Ti ta cesta bude? Vždyť na ní nic není a vede jenom k hradu. No, tak s tím bych nesouhlasila - cesta vede vždy minimálně do dvou směrů - tam a zpátky. Jak - k čemu?! No přece proto, abych došla k hradu. A proč ses teda rovnou nezeptala, kde je hrad?! Protože pokud chci najít hrad, musím nejprve najít cestu, která k němu vede…
|
|