S Čekankou Učekanou, autorkou nedávnou vydané knihy Děti zabíjejte rychle, jsme si popovídaly přes internet. Její odpovědi byly plné závorek a dvojteček. Zdá se, že dokáže brát život opravdu s humorem. A už vůbec na mě nepůsobila jako „příšerná ženská“, jak se prý vyjádřil jeden redaktor Reflexu…
Oplatka
Ahoj Čekanko. Na úvod tradiční otázku: Kdy a kde ses narodila a jak se jmenuješ? Ahoj. 17.9.1966 Dvůr Králové nad Labem, okr. Trutnov. Renée Kmeťová, roz. Nováková.
Jak jsi přišla k tomu nezvyklému křestnímu jménu? Rodiče chtěli vyvážit tu obyčejnou Novákovou? Otec je René, Renée je ženská podoba toho jména. Je to v kalendáři 28.11. Dobrý je, že otec mi nikdy neřek jinak, než Zuzano. :-)))
To je dobrý. A jak se to vlastně vyslovuje? Vyslovuje se to René a v ženským tvaru je to nesklonný.
Potkala jsi vůbec někdy nějakou svou jmenovkyni? Jmenovkyni? Jen v kině.
Tak půjdem dál k tvému životu. Kde jsi vyrostla a co jsi vystudovala? Do dvanácti let jsem bydlela ve Dvoře Králové nad Labem, potom v Kolíně, tam jsem chodila na gympl, ale nedokončila, přišlo mi vtipný před maturitou zdrhnout a živit se sama. :-)))
A kampak vedly Tvoje další kroky? Přesídlila jsem do Prahy. :-) A tady jsem dodnes, ačkoliv jsem po tom vůbec netoužila.
A kde bys toužila žít, kdyby sis mohla vybrat? Žít bych chtěla v Řecku u moře. :-) Protože jsem kachna. :-)))))
Jakou práci jsi potom v životě dělala? A co děláš teď? Dělala jsem leccos, operátorku u počítače - to byl ještě sálovej, potom jsem prodávala jízdenky na hlavním nádraží - to mě bavilo, pak jsem po revoluci na jaře 1990 odjela hlídat děti do Solingenu - to mě nebavilo, potom obchod, pak účto, pak jsme si otevřeli s manželem vlastní obchod a teď marodim s nervama. :-)))))
Mám tomu rozumět tak, že jsi doma ze zdravotních důvodů? To bych nerozmazávala. :-))))) Jo, teď jsem doma ze zdravotních důvodů. :-)
Jasně, jdeme dál. Kdy jsi začala psát? Pamatuješ si ještě nějaký svůj raný literární pokus? Nejlépe něco k ocitování? Nikdy jsem kromě slohů ve škole nic nepsala, já se věnovala jen malování. :-)
Aha... Malovalas dobře? Řikali, že mám velkej talent.... na malování. :-)
A kdy přišlo psaní? Nějak před čtyřmi lety, když jsem byla ve velký depce, jsem napsala pár básniček - teda tehdy jsem si myslela, že to jsou básničky. :-)
A předtím fakt nikdy - žádné pubertální srdeční výlevy? Jo, jeden výlev. :-))))) Dopis mý první lásce. :-))))) Teď jsem se s nim sešla po osmnácti letech a řikal, že ho má schovanej. :-) Bylo to asi deset á čtyřek psanýho textu, tenkrát mi řek, že jsem grafoman. :-)))))
Člověče, tohle znám, a on to taky měl schovaný... No jo, první lásky. Ale od toho tady nejsme. Vzhůru k literatuře. No, a co je literatura? :-) Neni to o citovejch výlevech? .-)))))
Jak ses vůbec dostala k internetové publikaci? A kde hlavně publikuješ? No jak jsem tehdy napsala těch pár básniček, tak jsem to dala přečíst někomu na chatu a on mi dal adresu Písmáka, abych to tam zkusila uveřejnit, tak jsem to uveřejnila a bylo to. :-))))) Hlavně a všecko mám na Liteře, na Písmáku teď už zřídka, protože je to tam nějaký krkolomný.
A co Totem, jak ses k němu dostala? No, všichni lidi, který znám, chodí na Totem, tak jsem sem mrkla, zkusila jsem sem něco dát, ale vypískali mě. :-) Několikrát, tak už to nezkoušim, jen občas provokuju. :-)
Díváš se na internet jako na plnoprávnou alternativu běžných způsobů publikování? Dívám se na internet jako na necenzurovanou alternativu, necenzurovanou ve smyslu tom, že je bez jakýhokoliv výběru, čili že tady může publikovat opravdu kdekdo kdeco. :-) Což je na jednu stranu moc fajn, protože lidi maj možnosti publikovat, ale na druhou stranu je to pro čtenáře záhul, prokousat se tim balastem k něčemu, co má smysl. :-)
Tos řekla hezky... Co Ti přinesla internetová komunita, do které jsi přišla? Přátele? Upřesnila bych význam slova přítel, jak ho chápu já. :-) Přítel je člověk, kterýmu můžu věřit, člověk, za kterým můžu jít ve tři ráno, když je mi zle a člověk, kterej ví, že může jít ve tři ráno za mnou, ostatní jsou kamarádi.
OK. Tak přinesla mi hromadu kamarádů a dva přátele. :-) Teda dvě přítelkyně. :-)
Snem snad každého, kdo publikuje na internetu, je ale vydat tištěnou knihu. Tobě se to podařilo, Tvoje kniha se jmenuje Děti zabíjejte rychle. Jak ten proces proběhl? Ten proces proběhl tak, že časem se vyeliminovali z mých čtenářů dva lidi, kteří se rozhodli, že to, co píšu, stojí za to vydat knižně. :-) A ten, kterej to stihl první, mi tu knížku vydal. :-)))))
Aha, tak o Tebe se vydavatelé přímo přetahovali!!! No, pravda je, že ten druhej mi nakonec řek, že mi knížku vydá, až napíšu nějakej dlouhej útvar. :-)))
Jak vypadalo takové sestavování knížky? A jak jsi přišla k ilustracím? Sestavování vypadalo děsně, bylo to moc uspěchaný, měli jsme počkat a udělat to pořádně. Sestavovali jsme to tak, že jsme si vytiskli texty a dělali jsme výběry nezávisle na sobě, potom jsme to dali dohromady, dali tam to, na čem jsme se shodli a pořadí jsem pak sestavila já. Ilustrace... Na Liteře publikovala slečna, jejíž obrázky se nám oběma líbily, a tak jsem ji požádala, jestli bych je nemohla použít. :-) Udělala mi dva taky přímo pro knížku. :-)
Jak dlouho takové vydávání trvá? No, v mým případě to trvalo asi měsíc, ale jak řikám, moc jsme to uspěchali a podle toho to potom vypadalo. :-))))) Vypadá. :-) Nejsem tak úplně spokojená. :-)
U druhé knížky už to bude lepší! Naše čtenáře by asi taky zajímalo, na kolik takové vydání knížky vyjde? To si piš, druhou si už ohlídám, tuhle jsem nechala na nakladateli. :-) A na kolik to vyjde to nevim, já to neplatila. :-)))))
Všechno platil nakladatel? To je zajímavý, já vím, jak tady na to někteří autoři sbírali peníze... No vidíš. :-))))) Je to trošku jinak, neplatil to nakladatel, ale ten nejmenovaný člověk, který na mě vsadil. :-) Ale jestli se mu to už vrátilo nevim, prodala se cca polovina nákladu. :-)
A jak velký byl náklad? Náklad byl 1000 kusů
Chtěla jsem se taky zeptat, jaký máš teď pocit, když můžeš vytištěné dílko držet v ruce, ale Ty tady říkáš, že tak docela spokojená nejsi. Přesto - je tam něco jako hrdost? No, je to hezkej pocit, nemůžu říct, že ne. :-) Ale vzhledem k tomu, že vydat knížku jsem nikdy netoužila, tak to tak až tak neprožívám, měla jsem v životě jiný priority. Hezčí je ale pocit, když ti lidi řikaj, že tu knížku rádi čtou a tak.
Můžeš nám popsat, o čem Tvá kniha je? Sleduješ jí nějaké, tak říkajíc "vyšší cíle", nebo je to prostě jen pro potěšení čtenářů? Nesleduju ani vyšší cíle, ani potěšení čtenářů. To, co jsem psala, byly jen zoufalý výkřiky, když mi bylo smutno. Ale právě je hezkej pocit, když ti někdo řekne, že třeba díky tvý knížce přežil operaci s úsměvem a tak.
Máš hodně takových reakcí na knihu? Kde se vůbec prodávala? Zašlas třeba do knihkupectví a viděla ji tam? Vůbec nevim, jak to bylo s distribucí, vim jen, že to měl Dobrovskej, Neoluxor, Kosmas, občas jsem zašla do knihkupectví a pídila se, někde měli, někde ne… Ale nějaký reakce byly. :-) Třeba když jsem si byla u Rybky pro honorář (4.110,- Kč) za první prodanou várku, tak mi řikal, že k němu choděj chlapi z Reflexu, že to četli a že ohlasy byly dobrý. :-) Akorát prej řikali, že musim bejt otřesná ženská. :-))))) Což neni pravda. :-)))
A kdybys trochu přiblížila svou knihu? Třeba řekni, o čem je nějaký konkrétní text. V mý knize jsou v podstatě dvě témata. :-) První je moje matka, což je téma, který mě trápí hodně, a druhý je muj několikaletej vztah k jednomu ženatýmu pánovi. :-)
Říká se, že "všechno už bylo napsáno". Máš nějaké autory, které si bereš vědomě za vzor? Nebo o kterých víš, že jsi se jim nevědomě přiblížila? No, já moc nečtu, kdysi jsem četla všecko, co má písmenka, ale posledních pár let nejsem schopná udržet lajnu, takže čtu jen encyklopedie. :-) Určitě se nesnažim nikoho napodobovat a nevim o tom, že bych někomu podobná byla, jediný, co čtu, je pan Hrabal a Kunderovy Monology.
Dobrý vkus... Monology jsou pěkné. I když já od Kundery nejradši Nesmrtelnost a Ignoranci. Občas mi někdo řekne: "Ty píšeš jako....." ale já jak nečtu a neznám to, tak to hned zapomenu. :-))))) Ten člověk, kterej mi tu knížku vydal, mi dokonce zakázal číst, abych si nezkazila styl. :-)))))
Ty jsi vydala svou knihu pod svým internetovým pseudonymem. Nebyl to problém? Nebyl to problém, naopak, oni na tom trvali, na tý čekance. :-)
Taky jsem se chtěla zeptat, jestli děláš svému dílu nějakou propagaci? Propagaci dělám jen mezi známejma a občas vyhodim někde nějakej text a oni se hlásej sami, lidi. :-))))) Jo, akorát jsem krátce po vydání četla ve věži, tak tam jsem si zapropagovala. :-)))))
A jak to vidíš do budoucnosti? Myslíš, že se staneš "uznávanou autorkou"? Máš teď něco rozepsaného? Já jsem uznávaná autorka. :-))))) Aspoň teda pár lidí mě uznávaná. :-))))) Ne, vážně, rozepsanýho nemám nic, chystám jeden takovej projekt, na kterým se bude účastnit více lidí, ten bude za vlastní, protože to by nám nikdo nevydal, ale neplánuju. :-) Plánujou za mě jiný. :-) Až to naplánujou, tak jim dodám nějaký texty a ať si to zase vydaj. :-)))))
Co bys teda poradila autorům na Totemu, kteří by také rádi začali publikovat tiskem? Já těžko můžu radit, ale jestli mám říct něco sama za sebe, tak leda aby se nebrali tak vážně, to za prvý a za druhý že by třeba mohli přemejšlet o tom, že forma neni nad obsah. :-) A že když v tom neni srdce, tak to nikdo číst nebude a tim pádem to taky ani nikdo nevydá. :-) A za třetí, aby psali poezii buďto jako Hester, nebo radši prózu. :-)))))
To je hezký! To nevim, jestli je to hezký, ale že se s tim hodně setkávám, že poezie je forma. Když to nemá formu, neni to poezie, když v tom neni milion tajů a přesmyček, neni to poezie, ale to srdce tam chybí. U prózy jsou lidi shovívavější, to je pravda, ale taky je pravda, že Totem je spíš zatíženej na poezii.
A na závěr provokativní otázku: Proč vlastně Čekanka? Proč ne třeba Sasanka? Čekanka, protože nesnášim čekání, jsem děsně netrpělivá. :-) Ale klidně mi řikej Sasanko. :-) Sasanka je krásné a zajímavé zvíře. :-))))) Dobře, tak je to všechno? :-) Mám nějaký místo na svou závěrečnou řeč? :-)))))
Závěrečnou řeč? Sem s ní! Ale třeba tam napiš, že jsem ráda stará. :-) Že mě baví mít jasno a vědět. :-) I když jsem chtěla na svý čtyřicátý narozeniny skočit z letadla a bojim se jaterních skvrn na rukou. :-)))))
A jak to dopadlo? Z letadla jsem nakonec neskočila, protože nemaj tak dimenzovanýho instruktora a proti skvrnám bojuju krémama, obličej si nemažu. :-)))))
Tak se měj hezky a hodně štěstí… Ty se taky měj, bylo mi ctí a potěšením :-) papa. |